Nová studie potvrdila, že nerovnosti mají klíčový dopad na snižování kvality života. Nerovné postavení žen na pracovním trhu ohrožuje celou společnost.
Když se bavíme o Mezinárodním dni žen, nakonec vždycky dojde na práci. Tento den akcí na podporu práv žen byl přijat na Mezinárodní konferenci žen v roce 1910. I když hlavním tématem jednání byla podpora „suffrage“ – tedy zajištění volebního práva žen –, už tehdy se podpora pracujících žen ukázala jako klíčová. Proto také protagonistky hledaly historickou událost, jež by tento svátek spojila s ženami, které si musí v nerovných podmínkách vydělávat na živobytí. To je důvod, proč se objevilo ono spojení se stávkami šiček, které byly a zůstávají jednou z nejbídnějších profesí.
Je vlastně jedno, nakolik bylo spojení s tou či onou stávkou relevantní a zda to bylo v USA či v Rusku. Důležité je, že vyhrálo křídlo, které toto spojení prosadilo. Snahou bylo, aby se boj za volební právo dostal z kruhů středních a vyšších vrstev mezi dělnice a zaměstnankyně z vrstev nižších. Zakladatelky se rovněž v důvěře v zastupitelskou demokracii snažily přesvědčit více žen, že volební právo a účast na rozhodování pomohou ženám zlepšit vlastní život a posílit jejich důstojnost. To se bohužel nepodařilo dodnes.
V roce 1968 úspěšně stávkovaly šičky ve Fordově továrně v britském Dagenhamu. Stávkující chtěly stejné platy, jaké měli jejich kolegové – často manželé – v obdobných provozech. Vydaly se i do Londýna a městská legenda praví, že když stávkující ženy demonstrovaly před Westminsterským palácem, vítr zamotal jejich transparent, takže se na něm místo „We want sexual equality!“ objevilo jen „We want sex“. To vzbudilo zájem kolemjdoucích i projížděních řidičů. A právě troubení klaksonů přitáhlo pozornost ministryně. Nakonec se ovšem nápis objevil v celé šíři a stálo na něm to, co je základním motem dnešního dne: „Chceme rovnost pohlaví!“
Stigma „ženských profesí“
Poslední zpráva The Boston Consulting Group ukázala, že příjmové nerovnosti zásadním způsobem ovlivňují kvalitu života. Zpráva nazvaná Vyhodnocení udržitelného ekonomického rozvoje (SEDA) upozorňuje na to, jak při rostoucím HDP nadále rostou nerovnosti a nárůst vytvářeného bohatství se tak nedaří transformovat do zvyšování kvality života. Dalšími dvěma zásadními faktory ovlivňujícími kvalitu života jsou fungující, participativní veřejná správa a občanská společnost.
Všechny tyto oblasti jsou zásadně poznamenány genderovou nerovností. Bez odstranění nerovnosti mezi muži a ženami – bez ohledu na věk, rasu či světový názor – nebude možné dosáhnout ani udržitelného rozvoje, ani vyšší kvality života.
Příjmové rozdíly mezi muži a ženami v Česku nadále zůstávají vysoce nad průměrem EU a řadí nás s rozdílem 22,5 % na druhé nejhorší místo. Problémy jsou především strukturální: paří sem nižší odměňování takzvaných „ženských profesí“, jako jsou například zmiňované strojní šičky. Ženy jsou zároveň méně chráněny kolektivními smlouvami a také se musí více věnovat neplacené pečovatelské práci.
Problém nižších příjmů žen není dán jen tím, že dostávají nižší mzdy za stejnou práci. To tvoří jen menší část celkového rozdílu. Problém je hlubší – zaměstnání považovaná za „ženské práce“ jsou obecně placena méně. Příkladem mohou být právě šičky, na něž jsou sice kladeny poměrně značné nároky co do odborné způsobilosti, ale v České republice patří do nejnižší kategorie garantované mzdy. Přitom již stávka šiček v Dagenhamské automobilce ukázala, že nahradit šičky v automobilce je prakticky nemožné, což se u mnoha lépe placených profesích říci nedá. To také tehdy vedlo ve Velké Británii ke změně zákona a posléze i přeřazení strojních šiček do vyšší mzdové kategorie.
Neplacená péče, sexuální násilí
Podobná situace je v pečovatelském sektoru, kde ženy odvedou přes 80 procent práce. I přes nedávné zvýšení mezd zůstává práce v tomto sektoru podhodnocena stejně jako například ve školství, kde také najdeme mezi zaměstnanci většinu žen. Přitom na pozicích vyšších vedoucích pracovníků převažují muži.
Ženy mají také na starosti většinu neplacené péče. A i když srovnáme placenou a neplacenou práci žen a mužů, vidíme, že muži sice odpracují více hodin v placené práci, ale v součtu pracují více ženy. Data z rozvinutých zemí ukazují, že zapojení mužů do péče postupně roste, ale stejně tak roste počet hodin, které ženy odpracují v placené práci. Rozdíly v zatížení mezi ženami a muži se tak příliš nezmenšují.
Nikoho ani nepřekvapí, že ženy se méně podílí na řízení státu – v Poslanecké sněmovně dnes mají zastoupení pouhých 22 procent, což nás řadí na 81. místo mezi 139 sledovanými zeměmi. Málo žen je také zastoupeno ve vedení firem a v jejich orgánech. To bohužel platí i u většiny nevládních organizací, především u těch větších, a to včetně těch, které deklarují prosazování rovnosti pohlaví ve svých strategických cílech.
Srovnávací evropská studie uvádí, že 20 procent žen se v České republice muselo bránit sexuálnímu obtěžování a 54 procent žen vnímá sexuální násilí jako závažný problém, přičemž pokrytí tohoto tématu v médiích je na druhé nejnižší úrovni v EU. Jen každá třetí žena, která je obětí sexuálního násilí, daný útok nahlásí. Nedávná kampaň #MeToo, která na sociálních sítích a ve veřejném prostoru mířila proti zneužívání žen, však byla místo reflexe sexuální agrese označena za zbraň v rukou žen určenou k vydírání nebohých mužů. Z útočníků se staly oběti a naopak. Bohužel pozadu nezůstala ani levice, a to včetně té takzvaně liberální.
John Lennon společně s Yoko Ono v písni „Woman is the nigger of the world“ z roku 1972 přirovnává osud žen k osudu černochů. Jeden z nejsilnějších veršů v této písni poukazuje na to, že když se žena snaží být aktivní a uskutečnit své sny a tužby, je nahlížena jako někdo, kdo se pokouší být mužem. Jako by svět skutečného života byl vyhrazen pouze mužům. „Sestry a bratři, je čas na změnu, probuďte se,“ volá Yoko Ono na konci písně.
Když ženy zastaví svět
8. března 2018 vyjdou do ulic ženy ve více než padesáti zemích světa a připojí se tak k Mezinárodní stávce žen, která se poprvé konala před rokem. Hlavními tématy protestu jsou ukončení násilí na ženách, svobodná reprodukční práva, environmentální spravedlnost pro každého, odmítání rasismu a prosazování pracovních práv – patří sem rovné a adekvátní mzdy, zrušení dětské práce, důstojné pracovní podmínky či placená mateřská dovolená. Ideou mezinárodní stávky žen je, že ten den se nebudou účastnit žádné z prací, a to nejen ve svém zaměstnání. Nebudou totiž vykonávat ani žádné neplacené a „neviditelné“ práce, které většinu žen čekají po návratu domů ze zaměstnání.
Například ve Španělsku je stávka žen plně legální, podporovaná oběma největšími španělskými odborovými svazy a na dvě hodiny se k ní mohou připojit ženy pracující ve všech státních sektorech s heslem „Když se zastaví ženy, zastaví se celý svět“.
V České republice se koná průvod nazvaný Ženy na hrad!, který pořádá Koalice 8. března a kromě výše uvedených témat směřuje i k inauguraci prezidenta Zemana připadající na stejný den. Organizátorky pochodu chtějí reagovat na prezidentovu aroganci vůči ženám, sociálně slabým či osobám zatíženým exekucemi.
Kritika machismu nestačí
Akce má letos ještě další hlavní téma, a tím je otázka klimatické změny, která je čím dál viditelnější a ohrožuje samotnou existenci lidstva. Magdalena Šipka za organizátorky pochodu RFK dodává: „Feministické hnutí vždy zdůrazňovalo hodnotu péče o vše živé, kterou stávající systém založený na hromadění zisku pro úzkou skupinu nejbohatších neustále pošlapává. Je třeba naprosto nepřijatelné, aby Miloš Zeman žertoval o znásilňování ekologických aktivistek, zatímco je ve světě každý druhý den zavražděn další ochránce přírody.“
Je jasné, že jen kritika machismu nás nevyvede z problémů způsobovaných nerovnými a nedůstojnými podmínkami. Nerovnosti a nespravedlnost jsou tu, protože většina z nás mlčí, když je vidíme kolem sebe, a často i tehdy, když dopadnou na nás. Kolektivní akce, spolupráce a vzájemná podpora v práci i v běžném životě jsou cestou k pozitivním změnám – a to je hlavním smyslem společných akcí 8. března.
Potřebujeme důrazně a hlasitě prosazovat strategie odstranění genderové nerovnosti, které se musí promítnout na národní úrovni do efektivních politik a v rámci Evropské unie především do právě připravovaného víceletého finančního rámce EU. Pokud budeme nadále tolerovat nerovné podmínky a jejich příčiny, nemůžeme mluvit ani o cestě k udržitelnosti, ani o soudržné společnosti.
Stanislava Tomková, Tomáš Tožička
Autorka je koordinátorka kampaně Česko proti chudobě. Autor je předseda Social Watch Česká republika.