V šedesátých letech přišli v Amsterdamu radikální anarchisté ze skupiny Provo s nápadem na bezplatné sdílení kol. Mnohé jejich požadavky a nápady jsou aktuální dodnes.
V roce 1967 navrhl nově zvolený představitel amsterdamské městské rady zavést ve městě systém kol, která by si mohli obyvatelé půjčovat zdarma. Amsterdam v té době sužovaly problémy s dopravními zácpami a časté byly i nehody a úmrtí chodců. Návrh byl ale ve městě dnes považovaném za ráj cyklistiky téměř jednohlasně shozen ze stolu, a to proto, že Luud Schimmelpenninck nebyl politikem zvoleným za mainstreamovou stranu, ale členem anarchistického uskupení Provo.
Skupina anarchistů Provo byla známá happeningy, které od roku 1965 pořádala v centru Amsterdamu. Název skupiny Provo je odvozený od slova „provokace“ a jejím cílem bylo ukazovat na nešvary a absurditu konzervativní a konzumní společnosti. Anarchisté kreslili například písmeno K na billboardy propagující cigarety (K jako kanker, tedy rakovina) nebo házeli dýmovnice na svatební průvod budoucí královny Beatrix, jejíž německý ženich byl mládí členem nacistické mládežnické organizace Hitlerjugend. Traduje se také, že královské koně nakrmili kostkami cukru namočenými v LSD.
Zřejmě i díky těmto happeningům a prankům se Provo brzy těšilo podpoře zejména mezi mladými Nizozemci. Mnoho z požadavků skupiny je přitom zásadních i pro dnešní mladé aktivisty a aktivistky. Anarchisté mimo jiné usilovali o odzbrojení policie, kritizovali existenci prázdných domů ve městě a podporovali volný přístup k antikoncepci pro mladé lidi.
Také bílá kola ve městě, která si mohl kdokoli kdykoli zdarma vypůjčit, začala jako happening. V ulicích Amsterdamu se tehdy stejně povalovala různá volná kola, která používal, kdo je potřeboval. Aktivisté je posbírali, opravili a natřeli na bílo. Shluk lidí pozoroval, jak aktivisté barví kola na bílo a zatímco barva schla, nechali anarchisté mezi lidmi kolovat leták upozorňující na společenské problémy, které přináší přemíra aut ve městě – od dopravních zácp přes zranění chodců až po znečištěný vzduch.
Na začátku aktivisté vytvořili systém sdílení kol v malém, aby bylo vidět, jak by mohl fungovat. Poté, co se Luud Schimmelpenninck dostal do městského zastupitelstva, usilovali o rozšíření systému sdílení kol na celé město. Přestože v rámci správy města plán neprošel, bílá kola se stala kulturním symbolem. Čísla usmrcených a zraněných chodců ale stále stoupala a v roce 1971 dosáhl počet úmrtí v souvislosti s dopravním provozem na neuvěřitelných 3300 případů, včetně čtyř set zabitých dětí. Aktivisté tak začali pořádat protesty, během nichž mimo jiné blokovali automobilovou dopravu svými koly. Tyto akce pomohly proměnit Amsterdam v moderní a cyklistice nakloněné město, jakým je dnes.
Plán velkého sdílení bílých kol anarchistů z Provo rekonstruovala v roce 2010 v Glasgow umělecká skupina NVA a jedno bílé kolo se objevilo také ve videoklipu s Johnem Lennonem a Yoko Ono z Amsterdamu. S dnes rozšířeným a často komerčním sdílením kol ve městech jako první kdysi přišli anarchisté, které nikdo nechtěl poslouchat.
Autorka je spolupracovnice redakce.