Koho chrání slovenská policie? Studentstvo v Bratislavě zorganizovalo symbolickou antifašistickou okupaci univerzity

V Bratislavě před Univerzitou Komenského demonstrovali 17. listopadu přívrženci Mariana Kotleby. V přímé reakci na to se konala i studentská antifašistická akce. Větší pozornost přitom policie věnovala studentstvu než shromáždění krajní pravice.

Letos na Mezinárodní den studentstva svolali na Slovensku své akce již tradičně i zástupci krajní pravice. Marian Kotleba, lídr parlamentní a bez okolků můžeme říci i fašistické strany ĽSNS, svolal demonstraci na bratislavském Šafárikově náměstí. Tedy náměstí, které je známo mimo jiné tím, že se na něm a v jeho těsné blízkosti nachází několik budov Univerzity Komenského. Jakkoliv se Kotleba snažil v posledních letech vystupovat opatrněji, v tento den masku odložil.

Kotlebovým záměrem nebylo jen hitlerovským stylem křičet do mikrofonu, že prezident klerofašistického Slovenského státu Jozef Tiso bude rehabilitován, že v této zemi nebudeme tolerovat queer lidi (Kotleba použil hrubý výraz), ani imigranty, že Slovensko bude navždy národní a křesťanské. Neodehrál se tam jen koncert české rasistické kapely Ortel, ale Kotleba také, jak dopředu avizoval, verboval muže (ženy ne, ty těmto mužům mají vařit) se zbrojními průkazy do paramilitární skupiny, která by podle jeho slov měla chránit slovenské hranice před imigranty

Svolání fašistického shromáždění na Mezinárodní den studentstva prakticky pod univerzitní okna nebyl s největší pravděpodobností záměr. Lze předpokládat, že šlo o shodu náhod v důsledku vytíženosti jiných, prominentnějších bratislavských náměstí v tento pro většinu slovenské společnosti emocionálně prožívaný památný den, který dnes samozřejmě rezonuje primárně jako výročí sametové revoluce roku 1989 než jako Mezinárodní den studentstva. Přesto je zde patrná mrazivá symbolika. Za Mezinárodním dnem studentstva se skrývá trpká připomínka nacistických zločinů vůči akademické obci a inteligenci.

Na protest proti Kotlebově absurdní a zvrácené akci se v budově filozofické fakulty setkalo neformální seskupení univerzitního studentstva, které nejprve na průčelí vyvěsilo vlajku s přeškrtnutým hákovým křížem a následně mělo v plánu z reproduktorů umístěných do oken budovy číst antifašistické projevy, eseje a poezii.
Foto Róbert Mihály, použito se souhlasem autora

Na místě přítomné policejní složky byly ale proti tomuto záměru. Na jejich naléhání nám byla fakultou vypojena elektřina a původní plán nebylo možné zrealizovat. Studentstvo se přesto rozhodlo přečíst do megafonu alespoň jeden projev, ve kterém jsme tematizovali dějiny tohoto dne – 39. i 89. rok minulého století – a připomněli si vraždy spáchané krajní pravicí v Bratislavě. Připomněli jsme nedávný teroristický útok v queer podniku Tepláreň, vraždu Henryho Acordy, který se postavil proti sexuálnímu obtěžování dvou žen, i dosud nevyšetřenou vraždu studenta Filozofické fakulty UK Daniela Tupého z roku 2005. Studentstvo si kromě antifašistického poselství připomenulo i další problémy, které sužují dnešní společnost. Upozorňovali jsme na prohlubující se společenské nerovnosti, neřešení klimatické krize, důležitost dostupného bydlení či například nutnost rovnosti pohlaví a podpory vzdělání a výzkumu. Symbolická nenásilná okupace poté skončila a studentstvo se v klidu rozešlo.

Policie však udělala mnoho pro to, aby narušila klidný studentský protest a jeho aktérstvo zastrašila. Jakmile se studentstvo začalo scházet v okolí univerzitních budov, všimli jsme si muže, který si nás fotografuje ještě předtím, než jsme vůbec zahájili jakékoliv aktivity. Později jsme se dozvěděli, že si fotili i osoby, které jen náhodou procházely kolem. I z tohoto důvodu na záběrech z protestu mají fotografované osoby zakryté tváře. Druhým důvodem byla možná přítomnost nebezpečných neonacistů. Ten samý muž následně vešel na vrátnici filozofické fakulty. Identifikoval se jako policista a žádal, aby byl z budovy sundán samotnou fakultou den předtím vyvěšený transparent s nápisem Slovenská Tepláreň – údajně v zájmu předcházení konfliktů s krajně pravicovou demonstrací otevřeně hlásající nenávist vůči queer lidem. Tomuto požadavku fakulta nevyhověla.

Po započetí studentského antifašistického protestu policie urgovala fakultu, aby tuto akci studentstvu zrušila. Jak jsme se později po komunikaci s fakultou dozvěděli, argumentovali tím, že neonacisté mohou poškodit univerzitní majetek, a ptali se, zda pak bude univerzita od policie požadovat vyšetření těchto možných trestných činů. Také jsme se z úst vrátným přivolaného tajemníka fakulty nepřímo dozvěděli, že policie představitelům fakulty sdělovala informace o účastnících protestní akce a upozorňovala na přítomnost levicově smýšlejících osob. Lidé, kteří se neúčastnili protestní akce přímo na akademické půdě, venku zpozorovaly, že mnohem větší množství příslušníků policie hlídá studentstvo než demonstraci krajní pravice. Pouze na jedné straně Šafárikova náměstí byli přítomni těžkooděnci, a to u filozofické fakulty.
Hlas pro extremisty

Zde se vynořuje jasná otázka: koho monitoruje a koho naopak chrání policie? Působí to tak, že policie chrání (nebo minimálně nemá zájem řešit) nenávistné a fašistické excesy. S mnohem větší ochotou se zaměřuje na demokraticky orientované vysokoškolské studentstvo, které plánuje číst filozofické eseje, jelikož ho podezřívá z levicového světonázoru nebo „extremismu“. Fašismus je sice zakázán, ale fašistická strana lidí s otevřeně fašistickou minulostí může být zvolena do parlamentu a fašistické projevy vyzývající slovenské muže k „ochraně“ hranic se zbraní v ruce mohou znít hlavním městem bez zájmu kohokoli. Studentstvo, které i v minulosti vyznávalo demokratické hodnoty, je dnes sice uznáváno a oslavováno, ale na letošní Mezinárodní den studentstva měli na Slovensku opět hlas fašisté a nikoliv antifašistické studentstvo.

Zapomínáme na to, že univerzity a inteligence jsou jedním z prvních terčů každého autoritářského režimu?

Autorky a autoři jsou neformální kolektiv univerzitního studentstva několika bratislavských škol, které spojilo antifašistické a demokratické přesvědčení.