Jak mohou anarchisté bojovat proti ruské agresi po boku neonacistů? Odpověď spolu s dalšími zajímavými souvislostmi naleznete v rozhovoru, který na webu Militant Wire vedl Tom „The WannabeWonk“ Lord s Iljou, příslušníkem Antiautoritářské čety začleněné do sil teritoriální obrany Ukrajiny. Autor se věnuje tématům povstalectví, terorismu a sleduje působení nestátních aktérů v Evropě.
Jedním z charakteristických rysů současné války na Ukrajině je přítomnost bojových jednotek s odlišným ideologickým zázemím. Krajně pravicovým jednotkám v řadách Sil teritoriální obrany Ozbrojených sil Ukrajiny (STO) a dalších útvarů s vojenskými či policejními pravomocemi, jako jsou pluk Azov a Pravý sektor, bylo a je věnováno mnoho pozornosti. Ve válce působí i zahraniční nacionalistické skupiny jako například Kastuś Kalinoŭski Battalion složený z běloruských dobrovolníků a Gruzínská národní legie, založená v roce 2014 a bojující dodnes. Obě se konfliktu účastní na straně Ukrajiny.
I na ruské straně bojuje směsice ideologií – od neobolševiků a autoritářských komunistů až po neonacisty. 141. speciální motorizovaný pluk neboli kadyrovci, čečenská polovojenská jednotka ruských invazních sil, doposud zveřejnila na sociálních sítích mnoho svých videí a fotografií, zejména během obléhání Mariupolu. To se v jejich podání od počátku války stalo nepřátelským soubojem právě s „neonacistickým“ plukem Azov. Bojovníci Azova pak již 27. února zveřejnili video, na němž si namáčejí náboje do pušek ve vepřovém sádle, což prezentovali jako urážku svých muslimských protivníků.
Anarchistické formace a jim ideologicky spřízněné jednotky však bojují výhradně na ukrajinské straně. Jednou z nejvýznamnějších takových organizací zapojených do války je Výbor odporu (VO), koordinační orgán anarchistických, libertariánských a antifašistických jednotek v rámci sil územní obrany Ukrajiny. Některé z jednotek zapojených do VO jsou otevřeně anarchistické, například RevDia nebo Black Flag Ukraine. Jiné jsou méně ideologicky vyhraněné, jako například Hoods Hoods Klan, původně antifašistická ekipa fotbalových chuligánů.
Válka stejně jako revoluce je dobou společenské transformace. Jaké podoby tato transformace nabude, záleží i na nás a naší aktivitě.
Výbor odporu i jeho přidružené bojové jednotky se od začátku války trvale prezentují na sociálních sítích, kde zveřejňují videa a fotografie svých ozbrojených bojovníků v různých situacích: na cvičeních, na střelnici s kulomety, při shromažďování prostředků na svou podporu nebo jak vyjadřují solidaritu s vězněnými kamarády v Bělorusku či hlídkují při vojenských operacích.
V poslední době ukazují i bojovníky, kteří byli spolu s dalšími příslušníky STO převeleni k obraně východu země. Dne 20. května Výbor odporu zveřejnil čtyřstránkový manifest. V něm vysvětluje, o jakou organizaci jde, jaké má zásady a na jaké činnosti se zaměřuje. VO zde nastiňuje i své organizační představy, snahu o budoucí větší roli v ukrajinské společnosti a řadu dalších požadavků vůči ukrajinské vládě a mezinárodnímu společenství.
Už samotná přítomnost anarchistů v STO vyvolala mnoho otázek mezi lidmi mimo Ukrajinu. Například jak jsou anarchisté bojující za Ukrajinu organizováni a jaká je jejich přibližná síla. Ještě častěji se však vznášejí otazníky nad tím, jak se anarchisté mohou připojit k armádě jakéhokoli státu, aniž by byli v rozporu se svou vlastní ideologií. Podobná je i námitka týkající se zapojení do bojů na stejné straně s fašisty a neonacisty, která je však minimálně zásadním nepochopením struktury STO.
Navzdory pozornosti, kterou anarchisté ze sil teritoriální obrany v posledních týdnech přitahují, je stále mnoho věcí, které o nich okolní svět neví. Náš rozhovor s Iljou, členem Výboru odporu a bojovníkem STO, respektive její přidružené Autoritářské čety, mnohé z nich zodpovídá.
Kdy byl Výbor odporu založen a co vedlo k rozhodnutí organizovat antiautoritářské síly bojující na Ukrajině?
Cílem vzniku Výboru odporu byla vzájemná koordinace anarchistů a libertariánů ochotných připojit se k ozbrojenému odporu proti imperialistické agresi Putinova režimu. Výbor doposud funguje především jako platforma pro spolupráci a komunikaci. Provozuje i kanály na Instagramu a Telegramu týkající se účasti anarchistů v boji i partyzánských aktivitách v Rusku a Bělorusku.
Náš plán se začal rodit několik měsíců před válkou, mediální účty byly založeny jen několik týdnů před jejím skutečným začátkem. Připravovali jsme se na válku, i když jen málokdo z nás, pokud vůbec někdo, čekal, že k ní nakonec skutečně dojde.
Čtěte také: Velitel ukrajinských speciálů: Řežeme jim zásobovací tepny, ze života mají peklo, bez pomoci ale shoříme
Antiautoritářská četa STO bývá často zaměňována s Výborem odporu. Nejde o totéž, i když někteří lidé z čety (včetně mě) se podílejí na iniciativě VO.
Pokud se ptáš, co stálo za rozhodnutím zapojit se do vojenského odporu proti invazi, jsou za tím z mého pohledu tyto důvody:
1) Nutnost a odhodlání být spolu s ukrajinskou společností v jejím boji proti totalitní agresi Ruska.
2) Pochopení, že každé politické uskupení, které má ambici stát se společenským aktérem, by se mělo organizovat a aktivně se zapojit do dění. Válka stejně jako revoluce je dobou společenské transformace. Jaké podoby tato transformace nabude, záleží i na nás a naší aktivitě.
Byla u založení Výboru nějaká stávající anarchistická formace, která existovala už před ruskou invazí? A jak se vám podařilo formálně se začlenit do sil teritoriální obrany Ukrajiny?
Žádná z dnes existujících skupin, nebo dokonce organizovaná anarchistická organizace předcházející vzniku VO neexistovala. Byla tu pouze místní anarchistická komunita, různé neformální skupiny a jednotlivci, kteří byli ochotni se za nastalých mimořádných okolností organizovat.
Ve strukturách sil teritoriální obrany měli někteří z nás osobní vazby a kontakty, které nám do nich umožnily „zaplout“ už jako zformované četě.
Kolik bojovníků je organizováno pod Výborem odporu?
Jak jsem naznačil výše, mohu mluvit jen za bojovníky Antiautoritářské čety. Ta čítá kolem padesáti lidí.
Budu rád, když invaze ztroskotá na lidovém odporu a anarchistické hnutí vyjde z boje proti ní mnohem organizovanější, bojovnější a zkušenější.
Má Výbor odporu v rámci sil teritoriální obrany nějakou míru autonomie?
Žádné specifické podmínky, které by nás odlišovaly od jiných složek, neexistují. Máme ale docela volný prostor jak organizovat naše vnitřní fungování. To je zcela demokratické, jakkoli je i v souladu s požadavky na vojenskou hierarchii.
Víte něco o jiných bojových anarchistických formacích na Ukrajině, které nejsou organizovány pod Výborem odporu?
Kromě VO a Antiautoritářské čety existuje řada jednotlivců a malých skupin v STO nebo pravidelné armádě, včetně lidí bojujících na frontě. Z organizovaných uskupení můžeme zmínit i naše soudruhy z Ekologické platformy, kteří jsou jako my začleněni do sil teritoriální obrany.
Jednou z myšlenek, které původně stály v pozadí Výboru odporu, bylo vytvořit platformu pro dialog a koordinaci mezi anarchisty a antiautoritáři na různých místech a v různých složkách ozbrojených sil.
S nášivkami „baťky Machna“ i chuligány
Jaký je pohled Výboru odporu na válku? Za co v této válce bojujete a čeho chcete dosáhnout?
Myslím, že perspektivou, která sjednocuje nás všechny spojené s Výborem odporu, je vize současné obranné války jako činu lidového odporu proti imperialistické agresi Putinova režimu. Proto se jí účastníme a jsme přesvědčeni, že porážka okupantů bude rozhodně přínosem jak pro místní společnost, tak potenciálně i pro celý postsovětský region.
Byl bych rád, kdyby invaze ztroskotala na lidovém odporu a zároveň z boje proti ní vyšlo anarchistické hnutí mnohem organizovanější, bojovnější a zkušenější. Aby mělo širší politickou vizi a uvědomilo si jak dosáhnout společenské změny, o kterou usiluje. A také více zdrojů pro ni.
Považujete se jako anarchisté za pokračovatele tradice Svobodného území machnovštiny, nebo mezi dnešními ukrajinskými anarchisty a těmi z minulého století z doby Nestora Machna už není vztah?
Je jasné, že machnovské hnutí a osoba Nestora Machna jsou pro dnešní ukrajinské anarchisty velkou inspirací. Pro ty, kteří se rozhodli chopit se zbraně, pak ještě více. Jistě, machnovština je pro nás stále živým symbolem. Portét „baťky Machna“ můžete ostatně vidět i na nášivkách některých našich soudruhů.
Mluvit o nějaké přímé návaznosti by ale bylo asi příliš. Doba i její společenský kontext jsou dnes odlišné. Kvůli bolševickým represím neexistovaly ani kontinuální tradice a dějiny ukrajinského anarchistického hnutí. Nicméně i dnes studujeme organizační zkušenosti Svobodné armády i jejího sociální poselství. A pro mnohé z nás hraje toto hnutí v historické perspektivě regionu důležitou roli.
V zahraničí se hodně mluvilo o ukrajinské ozbrojené formaci RevDia. Existují nějaké další anarchistické skupiny, které tvoří Výbor odporu, o nichž by se podle tebe měli naši čtenáři dozvědět? Říká se, že RevDia se zpočátku zdráhala připojit k Výboru odporu. Je to pravda? A pokud tento spor existoval, jak se vyřešil?
Antiautoritářská četa spojuje anarchisty s odlišným ideovým zázemím, antifašisty i fotbalové chuligány. Není tajemstvím, že vztahy mezi jednotlivými složkami nebyly na počátku vždy jednoduché. Lidé se však rozhodli, že se pokusí odhodit staré spory ve prospěch výzev, kterým společně čelíme. Neobejde se to bez problémů, ale stále existuje vůle zůstávat společně.
Výbor odporu jako anarchistická organizace logicky odmítá centrální/vertikální vedení. Jak se tedy přijímají rozhodnutí? Kdo VO velí?
Jak jsem říkal Výbor odporu je koordinační platforma. Řekněme, stále v procesu výstavby. Pořád je to spíše prostor pro dialog mezi soudruhy a informační a mediální kanál.
Čtěte také: Proč prohráli Rusové bitvu u Kyjeva? Invazní armáda se rozpadala za pochodu
V Antiautoritářské četě existuje standardní vojenská hierarchie s veliteli sekcí a velitelem celé čety podřízeným vyššímu vojenskému důstojníkovi sil teritoriální obrany. Uvnitř jednotky ale panuje demokratická kultura umožňující svobodnou vzájemnou kritiku. Zavedli jsme i systém volených zástupců velitelů sekcí, kteří jsou zodpovědni za zpětnou vazbu velitelům. Zvolili jsme mediální výbor, který reguluje naši aktivitu navenek. Nějakou dobu jsme praktikovali takzvaný teqmil, kritické shromáždění, které jsme převzali ze zkušeností revolučních povstalců v Kurdistánu. Nyní je pozastaveno, protože naše jednotka čeká na nové úkoly a plánuje restrukturalizaci.
Jak reagovaly na VO ostatní jednotky sil teritoriální obrany, ať už z ideologického či jiného hlediska?
Žádné konkrétní reakce nebyly. Ve své podstatě jsme navenek stále normální jednotkou.
A co ukrajinští civilisté?
Od prvních fází války jsme v úzkém kontaktu s civilními strukturami anarchistického hnutí. Bylo opravdu úžasné, jak již od 24. února začala vznikat síť solidarity spojující skupiny soudruhů v různých ukrajinských městech i v Evropě, která materiálně a logisticky pomáhá nám i našim rodinám.
Samozřejmě máme také neformální dobré vztahy s lidmi v místech, kde jsme dislokováni. Většinou s námi obyvatelé sympatizují a podporují nás – v současné době nevidím vůbec žádné odcizení, jen velmi příjemnou komunikaci a vztahy. Vzájemně si vypomáháme i tady. Místní nám hodně pomáhají s potravinami, my jsme jim zase trochu pomohli se zemědělskými pracemi.
Válka s revoluční trajektorií
Už některá z vašich jednotek bojovala?
Jako samostatná jednotka jsme se do přímých bojů zatím nezapojili. V prvních fázích války jsme hlídkovali v oblasti předpokládané přítomnosti nepřátelských diverzních skupin. Také jsme pomáhali frontovým jednotkám s logistikou a zpravodajstvím pomocí dronů a nalezli jednu z nepřátelských pozic, kterou pak zasáhlo dělostřelectvo. A pomáhali jsme i při evakuaci civilistů z oblasti bojů a byli pod minometnou palbou.
Podařilo se vám přilákat bojovníky ze zahraničí? Měli jste úspěch při náboru cizinců mimo Ukrajinu, Bělorusko a Rusko?
Většinu čety tvoří soudruzi z Ukrajiny. V jednotce jsou však zastoupeni také Rusové a Bělorusové a několik soudruhů ze Západu. Jsme skutečně mezinárodní, ale samozřejmě s převahou Východoevropanů.
Pro náš region je tato válka okamžikem pravdy, hlavním mezníkem budoucího vývoje.
Anarchisté, kteří v této válce „bojují na stejné straně jako fašisté“, řadu lidí mimo Ukrajinu nesmírně fascinují. Chápu, že jde o značně mylnou charakteristiku, ale jaký je postoj Výboru odporu k otevřeně fašistickým elementům v silách teritoriální obrany a v pravidelné armádě Ukrajiny? Setkal se někdo z vašich bojovníků od začátku invaze s ukrajinskými fašisty? Předpokládají antifašisté střety s ukrajinskými fašisty, kteří rovněž bojují proti ruskému agresorovi?
Začal bych naprosto jednoduchou věcí. Skutečný mocenský fašismus je na současné Ukrajině prezentován především Putinovými okupanty a jejich snahou o obnovu impéria. Ti by měli být prvním cílem každého antifašisty. Přítomnost krajní pravice v ukrajinské armádě je dramaticky zveličována, především putinovskou propagandou. Bylo by zároveň nespravedlivé popírat přítomnost ultrapravičáků jak ve společnosti, tak v armádě. Nejlepším způsobem jak tomuto fenoménu čelit je pro nás vytvoření vlastních silných organizovaných struktur.
Čtěte také: Musí přijít krvavá revoluce, musíme zabít cara a pak začít stavět všechno nanovo, říká choreografka Pussy Riot
Války často vedou k mocenskému vakuu, rozpadu stávající společnosti, a mají tak potenciál pro revoluční hnutí. Pokud ho vidíte i v této válce, jaké by měly být cíle takových změn?
Válka může vést ke společenské transformaci jak v revoluční, tak naopak ve velmi reakční trajektorii. Doufáme, že ukrajinská společnost projeví dostatek solidarity a sebeorganizace, aby se demokratizovala. Jasnými cíli by měla být větší kontrola nad svým vlastním společenským a ekonomickým životem, snížení závislosti na mezinárodních finančních institucích na minimum, práva pracujících, posílení sociální sféry a prostoru pro spoluzodpovědnost.
Ve vašem manifestu požadujete volný přístup ke zbraním i po válce. Myslíte si, že se vás ukrajinská vláda pokusí po demobilizaci odzbrojit?
Především by bylo velmi lehkomyslné spekulovat o demobilizaci, protože válka se zdá být velmi vzdálená svému konci. Nerad bych se pouštěl do spekulací o jakýchkoli záměrech politiků, ale domníváme se, že by měl existovat volný přístup lidí k prostředkům sebeobrany.
Co podle tebe znamená válka na Ukrajině pro mezinárodní anarchistické hnutí?
Domnívám se, že tato válka je důležitou výzvou pro světovou anarchistickou komunitu – je to zkouška, zda si k událostem na Ukrajině vytvoří odpovídající a rozhodný politický postoj. Otevírá i příležitost k mobilizaci a organizaci stejným způsobem, jakým se nedávno dala do pohybu kurdská revoluce. Samozřejmě v menší míře, protože v Kurdistánu je revoluční smysl konfliktu pro nezasvěcené mnohem zřejmější. Pro náš region je však tato válka okamžikem pravdy, hlavním mezníkem budoucího vývoje. Tento konflikt také poskytuje impulz pro další libertariánskou analýzu globální politiky.
***
Z anglického originálu „Defensive war as an act of popular resistance…“: Exclusive Interview with an Anarchist Fighter of the Territorial Defense Forces of Ukraine publikovaného 31. května 2022 na webu Militant Wire přeložil Jakub Ježek.