Několik set lidí pochodovalo Prahou a protestovalo proti vládním protipandemickým nařízením. Došlo i ke střetům s policií.
Na akce proti vládním epidemiologickým opatřením chodí od začátku pestrá skupina lidí, kteří by se za jiných okolností sešli těžko. Fotbaloví chuligáni a ezo matky jsou jen jedněmi z pestré škály lidí frustrovaných natolik, že neváhají trávit odpoledne ve společnosti těžkooděnců, novinářů a opilců. Ani tvrdší vládní opatření nezabránila antirouškařskému hnutí ve svolání další demonstrace na první březnovou neděli. Demonstrace aspoň na chvíli mění realitu, zákaz pití na veřejnosti ani zákaz sdružování se zde nedodržují a všudypřítomná lockdownová nuda na chvíli zmizí. A hlavně se nemusí nosit roušky, což má pro všechny účastníky zvláštní hodnotu – možnosti veřejně odhodit veškerou odpovědnost a tělo na tělo v davu pořvávat bez roušek na obličeji si cení nade vše.
Nemělo by nicméně zapadnout, že pro spoustu lidí je účast na akci také protestem proti naprosto zoufalé sociální situaci a nejde jim zdaleka jen o povyražení. Stejně jako motivace pro účast na podobných akcích se liší i politické názory účastníků (konspirační teorie můžou být orientovány antisemitsky, antikapitalisticky, antibruselsky nebo třeba ekologicky). Spojujícím motivem ale zůstává absolutní nedůvěra k systému, nejen k jeho schopnostem zvládnout pandemii covidu, ale vůbec k jeho legitimitě.
Alkohol, videa, sdílení
Ostřejší opatření, která v České republice platí od začátku března, se promítla v přístupu úřadů vůči demonstracím proti vládním opatřením, ale také v náladě demonstrantů a jejich chování vůči policii. „Hamáčkovo gestapo“ byla jen jedna z mnoha průpovídek. Nahlášeným demonstracím předcházelo vracení autobusů i skupinek lidí, kteří se do Prahy chtěli dostat přes vládní zákaz cestovat mezi okresy. První akci na Václavském náměstí pak úředníci pražského magistrátu zakázali už po několika minutách. Na místě tou dobou bylo nanejvýš sto lidí. Po ukončení shromáždění se několik skupinek pustilo do potyček s policií a došlo na zadržování. Většina lidí se ale celkem pokojně přesunula na Staroměstské náměstí, kde byla akce opět po několika minutách ukončena. I tady následovaly menší konflikty s policií, často zakončené zadržením.
Přestože se například iniciativa Chcípl pes tváří, že se snaží o odbornou a politickou polemiku s vládou, protestující už žijí v paralelní realitě velkého covidového spiknutí, jehož symbolem jsou roušky.
Dav už na Staroměstském náměstí dával najevo svou nenávist vůči policii zcela otevřeně, když skandoval „fašisti“, „komunisti“, „StB“ nebo „gestapo“. Hádky s policií se staly také hlavním tématem videí a fotek na sociální sítě, kterými se lidé navzájem chlubili takřka hned po opuštění Staroměstského náměstí. „Řekl jsem mu, že se nechám ve školce mrdat do prdele a celý jsem si to nahrál,“ euforicky komentoval své video účastník demonstrace krátce po odchodu z náměstí. „Pošli mi to, já to nasdílím,“ odpovídal mu jeden z kamarádů. Rozšířenou aktivitou mezi demonstranty bylo také pití alkoholu. Část lidí ale přece jen zůstala střízlivá: „Chceme zase do práce a normálně žít,“ říkala mladá žena muži z jednoho z mnoha DIY médií, kterých kolem konspiračního hnutí vzniká řada. Před kordonem policie mezi Staroměstským a Malým náměstím v jednu chvíli streamovali hned tři anticovidoví influenceři.
Agresivní procházka
Dvě za sebou rozpuštěné demonstrace každopádně účastníky nedemotivovaly. Jako náhradní cíl byl po opuštění Staroměstského náměstí zvolen Petřín, kam se lidé více méně bez policejního dozoru přemístili a znovu spojili. V prosluněné Seminářské zahradě se pro některé účastníky změnila demonstrace v jarní procházku. „Aspoň se projdem, když teď jen sedíme doma a žerem,“ komentovala poklidnou atmosféru žena ve středním věku se smíchem. Na dvojici v parku sedících lidí s nasazenými respirátory, ale neváhali demonstranti křičet: „Sundejte to!“
Když se účastníci rozhodli vydat zpátky na Staroměstské náměstí, začala se ve zhruba pětisethlavém davu opět projevovat agresivita a také silný pocit legitimity vlastního protestu. Opilejší část demonstrantů pořvávala na všechny kolemjdoucí: „Pojďte s náma!“ Řidiči aut jim vesměs vyjadřovali podporu. „Ti ještě mají nějaký peníze,“ ukázal jeden z účastníků k projíždějícím SUV. Potom se vynořila otřískaná Škoda Forman. „Ty nemáš prachy, pojď s náma!“ zakřičel na řidiče muž v mikině s nápisem „George Orwell: Svoboda je otroctví“.
Po víc než hodině se demonstranti ocitli v počtu několika set opět na Staroměstském náměstí. V tu chvíli to vypadalo na malé vítězství. „My jsme tady doma, my jsme tady doma!“ skandoval dav heslo populární na demonstracích proti uprchlíkům. „Sundej roušku,“ řvali lidé na jednoho mluvčího a ten je rád poslechl. Policie a magistrátní úředníci nechali mluvčí ještě přečíst projevy a pak akci opět ukončili. Policie, která akci skutečně nepodcenila (v přilehlých ulicích byly vidět desítky připravených těžkooděnců), sice vyzvala demonstranty k ukončení akce, ale místo zásahu je hodlala nejspíš především přehlušit permanentním opakováním výzvy k opuštění prostoru. Mnozí očekávali násilný zásah. Policie ale situaci neeskalovala. Agresivita davu byla vysoká, lidí schopných a ochotných vyvolat konflikt však bylo v řadách demonstrantů relativně málo. Dav se tak na výzvu policie nakonec rozešel, ale demonstraci neukončil a pokračoval v průvodu dál Dlouhou směrem k Revoluční.
Rostoucí frustrace
Na Revoluční se několik set lidí roztáhlo po šíři celé ulice a blokovalo dopravu. Sílu davu a veřejné politické akce si očividně užívalo hodně lidí. Často zaznívalo spokojené: „Mají z nás strach.“ Ze skandování „Pojďte s náma“ směrem k projíždějícím autům a tramvajím se začalo stávat spíše výhružné mlácení do oken. Do jedné zablokované tramvaje se dokonce skupina opilých mužů snažila dobýt a otevřít si dveře násilím. Uklidnili je až jiní demonstranti. „To je rebelie,“ pochvaloval si muž v mikině „Patrioti s pivem v ruce“. Z Revoluční chtěl dav dojít přes Příkopy znovu na Václavské náměstí, přesunuli se tam ale i těžkooděnci, kteří nakonec nenechali dav na náměstí vstoupit a obklíčili ho z obou strana na konci ulice Na Příkopech.
Frustrace demonstrantů nezmizela, ale po zablokování a výzvě k předložení dokladů už se začala projevovat únava. Někteří z těch, kteří pojali akci především jako příležitost pít ve velkém na veřejnosti, se s úlevou odpotácelo, často s pořváváním na kolemjdoucí s respirátory na obličeji. Hádky s policií, snaha vysvětlit všem, kdo poslouchají, svůj názor a permanentní výměna konspiračně-alternativních výkladů ale vydržely až do konce.
Oproti předchozím akcím, s výjimkou demonstrace v režii fotbalových chuligánů, agresivita antirouškařů vzrostla. Policie, ale často i kolemjdoucí s respirátory na ústech to od demonstrantů schytávali za celou vládu. Přestože se například iniciativa Chcípl pes tváří, že se snaží o odbornou a politickou polemiku s vládou, protestující už žijí v paralelní realitě velkého covidového spiknutí, jehož symbolem jsou roušky.