Anarchistická federace

Serinkův dub

V neděli 30. července 2017 byl u obce Spělkov zasazen dub na památku černého partyzána Josefa Serinka.

Josef Serinek

Akce se zúčastnilo zhruba šedesát lidí (některé weby uvádějí nižší počet, protože z nějakého těžko pochopitelného důvodu nezapočítaly mezi lidi i přítomné děti).

Serinkův dub poroste jako symbol našeho vztahu k dějinám, a to na místě, kde podle slov partyzánova vnuka, pana Zdeňka Serinka, někdejší uprchlík z českého lágru v Letech začal zase věřit lidem. Nejen to, že ho neudají, ale že jsou stejně jako on odhodláni bojovat proti fašismu.

Pod pálícím sluncem v působivé krajině Vysočiny promluvilo to odpoledne více osobností. Pan Čeněk Růžička poděkoval jménem všech Romů historikovi Janu Tesařovi za to, že nám ve svém úctyhodném díle Cikánská rapsodie zprostředkoval málem zapomenutý příběh černého partyzána. Jan Tesař tu byl ostatně osobně a promluvil tak, jak je jeho zvykem – jasně a rozhodně: „Anticiganismus ani antisemitismus vůbec není mrtvý… Co jsme dopustili: v podstatě celá romská komunita je dneska defavorizovaná… Symbolem toho nám může být ten prasečák [na pietním místě někdejšího koncentráku]. Ten prasečák musí zmizet, to je první balvan na té cestě, není to cíl. Že se k tomu hlásíme a budeme o to usilovat, to je symbolem naší solidarity s defavorizovanou romskou komunitou, ale i symbolem sociální solidarity vůbec… Všechny vlády, co tu byly, si nás berou na posměch…“ Jan Tesař vyzval k občanské neposlušnosti vůči režimu, který nerespektuje lidskou důstojnost a namísto toho vzývá zisk a prohlubuje sociální rozdíly, a vyslovil přání, aby mladá generace byla silnější, než jsme dokázali být my. „Tohle je před vámi, ať chcete nebo ne, s tím se musíte vyrovnat.“

Mezivstupy mezi jednotlivými řečníky zajišťoval spoluorganizátor celé akce Ondřej Liška, a jako bývalý profesionální politik a dnešní reprezentant „neziskovek a byznysu na jedné lodi“ dokázal vyprázdnit všechna velká slova, která se rozhodl zopakovat. Posluchač tak zaváhal i při Liškově konstatování, že „všichni jsme lidé“… Nic proti jeho dnešní snaze, ale nebyl náhodou také v jedné z vlád, které soustavně shazovaly ze stolu vybudování důstojného památníku romského holocaustu?

Vraťme se ale ke Spělkovu a do nedalekého lesa, kde jsou dodnes dobře patrné někdejší partyzánské zemljanky, hmatatelný důkaz toho, že co nějaký režim označuje za zločin, může být prostě bojem za svobodný a důstojný život. I proto zase jednou připomeňme, že žádný novodobý režim v této zemi, ať už buržoazně demokratická první republika, bolševická totalita nebo dnešní tunelářská demokracie, se k Cikánům-Romům nechoval dobře ani spravedlivě. A mějme na paměti výzvu Jana Tesaře.

3.8.2017 mb

Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací

web Nakladatelstvi Anarchisticke federace

Podporujeme