Malý návod na rozjetí projektu komunitní spotřeby.

Jste nespokojení s neustálým nakupováním v supermarketech, kde pořizujete zboží, o němž vlastně nic pořádně nevíte (například odkud pochází a za jakých podmínek bylo zhotoveno)? Chtěli byste v oblasti spotřeby změnit své zvyky a přispět svým jednáním k rozvoji regionu, v němž žijete? Máte několik možností, jak na to. Rozhodnutí už je ale na vás.

Můžete začít bojkotovat nadnárodní obchodní řetězce a nakupovat v malých obchodech. Mimo podpory místního obchodníka tím ale žádnou větší změnu nezaznamenáte, nehledě na to, že nemáte jistotu, že zboží, které nakupujete zpravidla o něco dráž, nepochází právě z bojkotovaných řetězců, které si mohou dovolit z různých důvodů držet ceny některých druhů zboží nízko.

V některých městech máte možnost využívat tzv. farmářských trhů, jejichž kvalita se liší místo od místa. Některé jsou skutečně odrazem jejich myšlenky, tzn. nabídnutí potravin a dalšího zboží z místních zdrojů, a to přímo od jejich producentů. Jiné ale jen podvodně využívají hlavičku farmářských trhů a nabízí zboží, které má často s místní produkcí pramálo společného.

Z již uvedeného vyplývá, že mnohem lepší způsob je odebírat suroviny přímo od producenta. V tomto směru funguje a rozvíjí se systém tzv. bedýnek. Jde o systém, do něhož se zapojují nejčastěji různé drobné farmy a který zkracuje cestu potravin od zemědělce do kuchyně spotřebitele. Bedýnka zpravidla obsahuje namixovanou čerstvou sezonní zeleninu. Podle zaměření producenta může obsahovat i mléčné výrobky, med nebo i masné produkty.

Propagátoři bedýnkového systému zdůrazňují jeho následující vlastnosti: lokálnost – máte často možnost poznat „vašeho“ farmáře osobně; sezonnost – dostáváte to, co je pro dané období typické; rozmanitost – zpravidla v bedýnce najdete různé druhy zeleniny a ovoce; kvalita – tu může dokládat bio certifikát dodavatele, ale větší zárukou je osobní kontakt a vzájemná důvěra; přiměřená cena – odpadá podíl pro překupníky, obchody a řetězce; pravidelnost – odebírat můžete pravidelně i příležitostně.

V souvislosti s bedýnkovým systémem jsou zakládána také bedýnková družstva. Ta mohou mít různé podoby, které jsou odvozeny podle provozovatele družstva, způsobu odběru, způsobu placení a sdílení rizik se zemědělcem. Více informací a praktických příkladů najdete na Internetu.

Je jasné, že ne každý, kdo by chtěl podporovat místní produkci a stravovat se převážně z místních zdrojů, má takové možnosti (zejména časové), aby si mohl aktivně obstarávat pokrytí svých potřeb podobným způsobem vlastními silami. To přímo vybízí k myšlence, že nejlepší je spojit se s dalšími lidmi ze svého okolí, kteří jsou takovému způsobu pořizování potravin nakloněni a rádi by ho preferovali. Komunita lidí se stejnými zájmy je pak může naplňovat daleko snadněji, efektivněji a s menšími náklady než osamocený jednotlivec.

Při spojení s druhými následně zjistíme, že se naše možnosti mohou při dobré vůli rozšířit i dalšími směry, které jsme původně ani nezamýšleli.

Příkladem takového modelu kolektivní spotřeby může být spotřební družstvo. Je ale úplně jedno, jak takový způsob spolupráce nazveme. A v žádném případě si pod tím nepředstavujme nic formálního. Mluvíme-li o družstvu, vnímejme ho jako cosi mimo oficiálně definovaná družstva, která mají svá vymezení ve stávající legislativě. Chápejme ho jako volné sdružení lidí, kteří ve vzájemné součinnosti a na základě pravidel, která si sami určí, naplňují své potřeby.

Základem takového projektu je kolektiv lidí, kteří k sobě mají důvěru a váže je společný zájem. Příkladem může být i veganská/vegetariánská komunita ve městě nebo volná komunita přátel, které spojují shodné postoje a podobný světonázor.

To, jak družstvo bude fungovat a jaký bude jeho rozsah, záleží čistě na dohodě a možnostech zúčastněných. Je třeba vyřešit otázku koordinace, jak se kdo bude podílet na chodu projektu a jestli si družstvo bude pořizovat nějaké společné materiální zázemí, například se může složit na nákup ojetého pick-upu, pořízení přepravek apod.

Dalším důležitým momentem je vyřešit zdroje. Jelikož kolektiv tvoří více lidí s různým rozsahem známostí, dá se předpokládat, že někdo bude mít kontakt na nějakého místního producenta v podobě zemědělského družstva či rodinné farmy. Není-li žádný takový zdroj dostupný, stačí aktivně zjistit, jaké jsou ve vašem okolí možnosti, popřípadě zda tu již někdo neprovozuje zmiňovaný bedýnkový systém. Následně se doporučuje navázat s producentem či producenty osobní vztahy a zjistit například, jakým způsobem pěstuje zeleninu, jestli využívá námezdní pracovní sílu a jak popřípadě se zaměstnanci jedná apod.

Další zdroje je možné získat svépomocí. Příkladem mohou být na předešlých stránkách popisované kolektivní partyzánské zahrádky. Možností jsou i pronajaté plochy. Kolektivní rozměr projektu ale může naskytnout i příležitost, že některý ze členů má přístup k půdě, kterou disponuje někdo z rodiny a momentálně ji nevyužívá. Jedním z aspektů takové aktivity může být i kolektivní likvidace bioodpadu z domácností členů družstva prostřednictvím kompostování.

Je-li vyřešena otázka, kde a jak získávat suroviny, je třeba se také důkladně zamyslet nad problematikou distribuce. Ta může mít několik podob, a to podle možností družstva. Jednak může distribuci zajištovat dodavatel, nebo může být realizována vlastními silami. Ideální je, když má družstvo k dispozici vhodný dopravní prostředek, který může být ve vlastnictví jednoho ze členů či celého kolektivu. Pak lze zajišťovat dovoz z různých míst regionu a rozvoz jednotlivým členům nebo svoz na domluvené distribuční místo. Tím může být komunitní centrum, dům či byt některého ze členů nebo prostor spřátelené hospody, klubu či obchodu.

Vedle potravin z místních zdrojů může družstvo zajišťovat hromadný nákup vybraného zboží i od výrobců odjinud. Například veganské kolektivy mohou nakupovat se slevou od výrobců veganských produktů. Stejně tak se může shánět zboží, které je dovážené. Tak například funguje v rámci českého anarchistického hnutí volná distribuce kávy, která pochází od zapatistických povstalců z jihu Mexika a kterou do Evropy dováží družstvo Café Libertad z německého Hamburku.

Družstvo může posloužit i ke sdílení věcí, které potřebujeme jen občas. Kolektivní sdílení věcí je jednou ze strategií vzdoru konzumnímu způsobu života. Je například zbytečné, aby si každý koupil vrtačku, když ji potřebuje maximálně jednou do roka. Stačí, aby ji v rámci celého kolektivu měl jen jeden člen, zpravidla ten, který ji využívá častěji, než je obvyklé. Stejně tak to může být i se službami, které si účastníci projektu mohou vzájemně nabízet – stříhání vlasů, hlídání dětí…

Na co se nesmí zapomínat, je vzájemná komunikace. Komunikační kanály mohou být opět různé, možností je dnes hodně. Přesto však tím nejlepším způsobem domlouvání zásadnějších věcí a rozhodování je společné setkávání tváří v tvář. Skvělou ukázkou spojení příjemného s užitečným mohou být například pravidelné komunitní večeře, jejichž interval záleží na potřebě a vzájemné domluvě. Ty se mohou konat v komunitních či nějakých spřízněných prostorech nebo střídavě u jednotlivých členů projektu.

Vaše družstvo, nebo jak budete svůj společný projekt nazývat, nemusí být nic světoborného. Je třeba ale mít na paměti, že to může být další z krůčků, jak se vymaňovat z diktátu (nejen) globalizovaného kapitalismu a postupně vytvářet struktury, které fungují mimo něj a nejlépe i proti němu. Rozhodně to ale bude další z kroků k posílení pocitu kolektivní moci, rozvíjení komunitního života zdola a nezávislosti na systému. Jak bude vaše družstvo vypadat, záleží jen na vás, vaší snaze, opravdovém zájmu, vzájemné důvěře a dohodě.

Budeme rádi, když nás o svých projektech, úspěších, ale i nezdarech budete informovat. Třeba právě zkušenosti vašeho kolektivu budou inspirací, poučením či varováním pro jiné.

Vyšlo v Existenci č. 1/2013 na téma lokalizace.

7.12.2016 -oh-

Samospráva Ekonomika