Text z poslední Existence: Stručné představení korporátního útoku na zbytky sociálních a ekologických výdobytků.

Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP) zní nesrozumitelně a vzdáleně. Proč bychom se touto dohodou měli zabývat a protestovat proti ní? TTIP (a její kanadská verze CETA) totiž není jen obyčejnou obchodní smlouvou. Jedná se o další ústupek z našich občanských práv ve prospěch velkých nadnárodních firem a globálního kapitalismu. Abychom dobře rozuměli naší situaci, musíme nejdříve nastínit, co TTIP vůbec je a co nám v případě jejího schválení hrozí.

Kapitalismu se celkově nehodí solidarita se slabšími. Snem všech správných kapitalistů je proto odstranit všechna pravidla ochrany spotřebitelů, občanů nebo zaměstnanců tak, aby zisku nestálo nic v cestě. Ředitelé a jiní zástupci velkých firem se dlouhodobě (minimálně od založení Transatlantického obchodního dialogu v roce 1995) snaží o prosazení dohody, která by odstranila regulace pro působení firem na území Evropské unie a USA. TTIP a CETA jsou pro tento cíl ideálním prostředkem. Evropská unie vyjednává o uzavření dvou zásadních smluv – Transatlantického obchodního partnerství (TTIP) s USA a Komplexní hospodářské a obchodní dohody (CETA) s Kanadou. Názvy obou těchto smluv neúměrně zdůrazňují obchod, který je ve skutečnosti jen jejich malou částí. Reálně je hlavním cílem obou smluv sladit pravidla napříč Atlantikem: jedná se například o standardy týkající se jídla, ochrany spotřebitelů, ochrany životního prostředí, zacházení s biotechnologiemi (jako jsou třeba geneticky modifikované organismy – GMO) a s toxiny. Dohoda se dotkne také veřejných služeb, jako je školství, zdravotnictví nebo sociální služby. Abychom přesně věděli, proč je TTIP (a CETA) nebezpečná, projdeme si nyní stručně její hlavní aspekty.

Vyjednávání v tajnosti

První, co je na připravovaných dohodách podezřelé, je to, že jsou projednávány za zavřenými dveřmi. Na veřejnost se dostávají pouze kusé informace, které náhodou uniknou z jednání. To je už samo o sobě alarmující, vzhledem k tomu, že smlouvy ovlivní životy milionů lidí. PR zpráva Evropské komise z roku 2013 uvádí, že se občané nemusejí obávat, protože všechna jednání budou transparentní. Opak je ale pravdou. Jednání jsou zahalena tajemstvím, velmi jsou chráněny například požadavky na deregulace ze strany amerických vyjednávačů nebo požadavky Evropy směrem k USA. Například poslanci Evropského parlamentu mohou do materiálů ke smlouvám nahlížet pouze ve zvláštní čítárně, ze které není možné dokumenty odnášet, natož je nějakým způsobem kopírovat. Před vstupem do čítárny musí také odevzdat své mobilní telefony. Některé oficiální dokumenty jsou pak vybaveny speciálními značkami, které umožňují vystopovat uniklé materiály zpět k jejich původci. V Praze je možné si podklady k TTIP přečíst v čítárně na americké ambasádě, kde panuje podobný režim. Přesto unikla řada materiálů, z nichž se dá obsah chystaných smluv vyčíst.

Minimální překážky pro nebezpečné toxiny

Nyní k samotnému obsahu projednávaných smluv. Když mluvíme o tom, že se regulační pravidla harmonizují, znamená to, že se sjednotí na nejnižším možném společném jmenovateli, tak aby zájmům velkých firem byly kladeny minimální překážky. Smlouva sice ošetří například regule pro technické detaily při výrobě vozů, hlavní problém je ale v tom, že rozvolní pravidla týkající se třeba sociálních a ekologických standardů. Pokud se pravidla v Evropě a v USA budou sjednocovat, budou nově vypadat tak, aby odpovídala uvolněnějším americkým pravidlům. Jedna z oblastí, do kterých se smlouva promítne, je ekologie. Ilustrovat to můžeme třeba na příkladu opatření pro zacházení s chemickými látkami. V Evropě se chemické látky regulují podle moderního nařízení REACH z roku 2007, podle kterého musí mít všechny chemické látky nejdříve potvrzení, že nejsou škodlivé, a pak se teprve mohou začít používat. V USA platí zákon ze 70. let, podle kterého nejdřív látka musí být prokázána jako nebezpečná, a teprve potom může být omezeno její využívání. Američtí vyjednavači již naznačili, že mají s evropskou legislativou problém a že budou požadovat její uvolnění. Další obavy panují z narušení regulace chránící životní prostředí, jako je třeba využívání obnovitelných zdrojů energie.

GMO, chlor a další dobroty

Jedním z nejvíce obávaných důsledků dohody TTIP je její dopad na bezpečnost potravin. Zde by také docházelo ke sjednocování standardů podle nejnižší možné úrovně. V diskusích o TTIP se často jako jeden z nejkřiklavějších příkladů uvádějí chlorovaná kuřata: američtí producenti často ošetřují drůbeží maso chlorem, v Evropě je tato praktika zakázaná už od roku 1997. Pokud se regulace uvolní, budou si moct konzumenti masa i u nás pochutnat na řízku s přídavkem chloru. Další diskutovanou změnou by mohla být invaze GMO potravin do Evropy. Na evropských trzích kvůli nesouhlasu spotřebitelů nenajdeme skoro žádné geneticky modifikované potraviny, a pokud ano, musí být jasně označené. Také v tomto případě je zde tlak na to, aby bylo povinné označení jako regulatorní bariéra odstraněno a aby byla tím pádem umožněna cesta GMO potravin na naše stoly. Bariérou je mimo jiné podpora místního jídla a alternativních modelů. Pokud tedy například radnice podporuje farmářské trhy, může být její činnost napadena tím, že zvýhodňuje místní výrobce před ostatními.

Mizející pracovní místa

Obhájci TTIP a CETA často argumentují tím, že dohody posílí ekonomiku a vytvoří nová pracovní místa. Fakta hovoří jinak. Studie, která po uzavření TTIP slibovala hospodářský růst o 0,5 %, byla označena jako zavádějící. Pro efekty TTIP se můžeme podívat do minulosti na dopady Severoamerické dohody o volném obchodu (NAFTA), která byla také provázena sliby o vzniku nových pracovních míst. Situace byla ale opačná – v důsledku jejího zavedení jich ve Spojených státech naopak milion zanikl. Studie Evropské komise pak přiznává, že TTIP povede k zániku pracovních míst v EU i v USA. Pokud se budou zároveň sjednocovat standardy, bude to nepříjemné pro evropské zaměstnance – americká pracovní legislativa je totiž mimořádně tvrdá. Spojené státy nepodepsaly konvenci Světové organizace práce, která garantuje například možnost kolektivního vyjednávání nebo svobodu sdružování. Přibližně v polovině států je navíc činnost odborů podrývána speciální protiodborovou legislativou. Česká kampaň „Špatný vTTIP“ dále třeba uvádí, že američtí zaměstnanci nemají nárok na dovolenou – při slaďování standardů by se to mohlo týkat také nás.

Nemocnice a školy na prodej

Pro investory je atraktivní také možnost, že jim TTIP otevře cestu do veřejných služeb, jako je zdravotnictví či školství. To vše spadá pod liberalizaci trhů služeb, které projednávané smlouvy zahrnují. Zejména veřejné zdravotnictví je pak pro soukromé investory na obou stranách Atlantiku lákavým soustem. Abychom nemluvili jen o tom, jak slaďování standardů na nižší, americkou úroveň poškodí Evropu, uveďme nyní opačný příklad. EU ohlásila, že chce odstranit opatření, která podporují místní pracovní příležitosti a lokální firmy v USA. Tomuto plánu se trefně říká Buy America. Z možnosti vstupu soukromého sektoru do veřejných služeb budou profitovat opět jen a pouze čelní představitelé a majitelé velkých korporací.

Investoři žalují občany

Obzvláště nestydatým zásahem do už tak směšné míry demokracie, kterou garantují volby do jednotlivých národních parlamentů, je tzv. urovnání sporů mezi investorem a státem (ISDS). Jedná se o možnost zahraničních investorů žalovat státy za ztráty, které jim vzniknou v důsledku politických rozhodnutí vlád. Kapitál se tím pádem povyšuje na úroveň jednotlivých národních států. Vzhledem k tomu, že se ISDS budeme věnovat v dalším článku, ukážeme si jen na krátkém příkladu, jak arbitráže fungují. Francouzská firma Veolia zažalovala Egypt mimo jiné kvůli zvýšení minimální mzdy, která i tak byla desetkrát nižší než ve Francii. Zvýšení sociálních standardů totiž ohrožovalo její ziskovost a působilo jí nižší zisky. Z podobného soudku je i v TTIP navrhovaná regulatorní spolupráce – pod tímto vágním označením se skrývá možnost přímého podílení se nikým nevolených představitelů lobbistických a obchodních zájmových skupin na tvorbě zákonů.

Co se stane dál?

Jednání o TTIP byla oficiálně zahájena v roce 2013. Jaký je aktuální stav vyjednávání? Vyjednávači uznávají, že jej zdržuje mnoho průtahů a situaci komplikuje také silný odpor veřejnosti. Z uniklých dokumentů, které zveřejnila na jaře 2016 organizace Greenpeace, vyplývá, že USA vyvíjí silný tlak na uzavření dohody. Cílem je, aby byla přijata pokud možno do konce roku 2016, potažmo do konce volebního období prezidenta Baracka Obamy (oficiálně končí v lednu 2017). O nutnosti raketově popohnat TTIP mluví také britský premiér David Cameron. John Hillary, ředitel organizace War on Want, který se zabývá TTIP, ovšem prorokuje, že se uzavření dohody může posunout na rok 2017 nebo ještě dále.

TTIP, kapitalismus a anarchistická perspektiva

A co si počít s TTIP (a odporem proti ní) z anarchistického pohledu? Samozřejmě víme, že boj proti TTIP je jen jedním z našich dílčích bojů. Jedná se jen o jeden z odpudivých výhonků kapitalismu, který chceme stejně odstranit. Problematickou část lze vidět v hájení standardů státu z naší strany. Můžeme se ptát, jaký je rozdíl mezi (arbitrážními) soudy řízenými korporacemi a soudy národních států, se kterými máme vlastní, nepříliš dobré zkušenosti. Příliš nadšeni také pravděpodobně nebudeme v hájení ochranných mechanismů v jinak nespravedlivé, vykořisťující námezdní práci. Ondřej Slačálek v rozhovoru pro Právo nedávno přirovnal boj za výdobytky sociálního státu, který poskytuje alespoň nějakou důstojnost a přerozdělování, k obhajování výztuží klece, na kterou útočí neoliberální dravci. To může být časem depresivní a neproduktivní. Přesto se boj proti TTIP vyplatí. Můžeme jej vnímat jako jeden střípek v mozaice našeho odporu proti kapitalismu. Dalším jsou třeba squaterské a antifašistické aktivity nebo pomoc lidem bez domova či uprchlíkům. Domníváme se, že aktivity proti TTIP mají smysl. Můžeme pomocí nich například získávat nové kontakty v Evropě, USA i Kanadě a také pomocí nich představovat vlastní alternativy k současnému politickému a ekonomickému uspořádání.

Vyšlo v Existence č. 3/2016.

15.8.2016 -ad-

Ekonomika