Ohlédnutí za dalším policejním manévrem na Klinice.

Po pátečním policejním vyklizení Kliniky pod záminkou hledání ohlášené bomby jsme končili zprávu o tomto zásahu otázkou, „s čím nepřátelé autonomie přijdou příště“. Uplynulo jen pár dní a světe div se, přišli s tím samým. Za tu dobu se však na další bombu „ohlášenou neznámým anonymem“ pečlivě připravili.

Podle slov některých lidí se v úterý 24. května ještě před údajným ohlášením bomby kolem Kliniky začali pohybovat tajní policisté. To také stálo na začátku „pohotovosti“ uvnitř Kliniky i na straně jejích podporovatelů, kteří reagovali na výzvu, že Klinice pravděpodobně hrozí další násilné vyklizení.

Policie skutečně nakonec „kvůli ohlášené bombě“ dorazila. Jenže kdo čekal pyrotechniky se psy, kteří se u podobných případů běžně vyskytují, byl zklamán. Na místo s velkou parádou dorazilo asi 15 dodávek těžkooděnců s páčidly a dalšími pomůckami, které jsou typické spíše při pečlivě nacvičovaných zásazích proti „squaterům“ na policejních cvičištích než při vyhledávání výbušnin. Nechyběli ani zmiňovaní tajní a řada policejních kamer, stejně jako monitorovací vůz používaný při policejním dokumentování demonstrací či antony pro nepohodlné osoby. Police zablokovala okolní ulice, budovu obklíčila a vyhodila z ní a jejího okolí, koho mohla. Několik aktivistů a aktivistek se však rozhodlo pro pasivní rezistenci, jedni se uchýlili na střechu budovy a další se připoutali ke dvěma sudům vylitým betonem v kavárně Kliniky.

Před Klinikou se těžkooděnci vrhli na jednoho z mluvčích Kliniky, Jakuba Orta, pováleli ho po zemi a nasadili mu pouta. Zvláštního zacházení se dostalo zejména lidem připoutaným k sudům. Těm těsně u hlavy svištěla (zřejmě k hledání bomby připravená) policejní fréza. Aby si aktivisté lépe vychutnali chladnoucí deštivý večer i uvnitř, polévali je policisté vodou. To trvalo skoro čtyři hodiny.

Asi aby se neřeklo, že je policie v budově za jiným než deklarovaným účelem, dali si její příslušníci v době, na kterou byl „nahlášen výbuch“, asi desetiminutovou pauzu a poté zvesela pokračovali v načatém díle, zjevně díky horlivosti jednotlivců, u policie tolik rozšířené. Křik promočených aktivistů jejich těžkooděná srdce rozhodně neobměkčil. Nakonec byli zadrženi. Na sundání lidí ze střechy policie rezignovala, i když si zajistila hasičskou plošinu, s níž u střechy operovala.

Policie tedy zajistila 16 osob, vyměnila zámky, předala budovu do rukou vrcholných úředníků ÚZSVM a stejně jako v pátek odjela. Úředníci pak krátce před jedenáctou večerní oznámili megafonem přítomným lidem, že budova patří jim a jakýkoliv pokus o vniknutí do ní je ilegální.

Lidé podporující dlouhodobě Kliniku budovu ihned opět obsadili. Nalezli zde po řádění policie opravdovou spoušť. I když žádná bomba nevybuchla, trochu to tak vypadalo. Rozházené věci, převrácený nábytek, strhané plakáty, přeřezaný kabel od internetu který vedl ze střechy, do prodlužovaček nalitá voda. Na druhou stranu zůstaly některé pokoje neprohlédnuté – asi že zrovna v nich výbuch bomby z nějakého důvodu nehrozil. Kolektiv Kliniky i tento zásah označil za protiprávní z důvodu toho, že o jejich pobytu v budově probíhá občanskoprávní spor, do kterého by neměla policie zasahovat.

Jedna z aktivistek připoutaných k sudu uvedla při popisu situace v budově během zásahu: „Slyšíme jejich kroky a praskání nábytku, který cestou k nám ničí. Seshora ze schodů dokonce letí pár věcí a židle. (…) Místo aby se desítky policistů kolem věnovaly hledání bomby, přinášejí benzínové generátory, rozbrušovačky a páčidla. (…) Celá místnost se rychle plní spalinami z generátoru a prachem z rozbíjeného betonu. Pod dekami se dusíme a výfukové plyny to ještě zhoršují. (…) ,Možná vám amputujeme omylem ruce‘, ,Máme v první řadě chránit vaše životy, až v druhém zdraví. A bez ruky žít můžete‘… Takové věty, nebo dokonce diskusi o použití taseru si policisté mohli odpustit. (…) Sbíječka dokonce projede pláštěm kovové trubky, kde máme ruce, a jednoho z nás poraní.“

Klinika následující den vydala prohlášení nazvané „Nechceme konflikt“, kde mimo jiné stojí: „Nestojíme o blokády Jeseniovky policejními antony, ostré světlo a ohlušující řev pil a sbíječek, který budí i naše sousedy. Chceme v domě nepotřebném pro stát legálně provozovat autonomní sociální centrum s přednáškami, diskusemi, jazykovými kurzy, rodičovským klubem, barem, ubytováním pro potřebné a dalšími aktivitami, které na Klinice již přes rok zdarma, bez bohatých sponzorů, grantů a dotací funguje. (…) Proč neopouštíme budovu? Protože nechceme, aby zájem o toto téma vyšuměl jako v případě vily Milada, která dodnes chátrá ve vlastnictví státu. Chceme upoutat pozornost na téma využití prázdných domů. Nechceme být za naše názory v diskusích s autoritami přehlížení. Chceme držet fyzický prostor, který nám poskytuje zázemí pro naše aktivity.“

Klinika ustála i tento útok a opět prokázala, že její podpora je dost velká na to, aby během velmi krátké chvíle dorazilo do Jeseniovy ulice na 200 jejích sympatizantů a sympatizantek. Navíc druhý den, ve středu 25. května, byla na 15. hodinu před ústředí ÚZSVM na pražském Rašínovo nábřeží svolána protestní akce na podporu Kliniky. Tady se aktivisté a aktivistky pokusili (jak se dalo předpokládat neúspěšně) předat šéfce úřadu symbolických 40 tisíc korun. Skutečnou částku, coby pokutu vyplývající ze smlouvy s úřadem, již Klinika zaslala na jeho konto.

Kolektiv Kliniky se také vyjádřil, že ho mrzí, že „šikanu policie a úřadů s námi musí prožívat celá ulice“, a pozval sousedy z okolí na společnou večeři na Kliniku.

Související odkazy:
Výbušná strategie
Autonomní centrum Klinika vyklízejí policisté, někdo znovu nahlásil bombu
Jana Pravdová: Na Klinice v sudu

26.5.2016 AF

Represe Z domova Squatting