Sarkastická úvaha anarchisty nad stavem anarchismu (nejen) na východ od našeho ráje.

Existuje známý fiktivní experiment, který se jmenuje „čínský pokoj“. Člověk sedí v zavřeném pokoji. Má tabulky s nejrůznějšími čínskými znaky a kartičky s podrobnými instrukcemi, jak s nimi zacházet, jak odpovědět na jakou otázku, které znaky při tom spojovat dohromady. Čínštinu ten člověk nezná. Na papírech dostává otázky napsané v čínštině. Pokud se drží přesně návodu, kombinuje při odpovědi znaky, i když nemá nejmenší tušení, o co v komunikaci jde. Neví, na co se ho ptají, neví, co odpovídá, ale jeho odpovědi můžou být smysluplné, pokud správně vyhledá instrukce.

I naprostá většina „anarchistů“ a „levičáků“ sedí v takových čínských pokojích. Existuje hodně kartiček, na kterých je napsáno, jak na co reagovat. Když v okolním světě probíhá nějaká událost, vnímáš ji a komentuješ v souladu s instrukcemi. Kapitalisté utlačují pracující, všichni policajti jsou bastardi, pryč s národy a hranicemi, stát je náš hlavní nepřítel, volby jsou podvod a nemůžou nic změnit. A tak dál. Existuje i kartička „dialektika“, ta jako žolík může znamenat cokoli, ta se má používat, když ses zamotal do instrukcí a ničemu nerozumíš.

Smůla není v kartičkách, kartičky jsou to dobré (aspoň u anarchistů, u levičáků jsou i kartičky z padesáti procent na hovno), je na nich všechno napsáno úplně správně. Problém je v tom, že většina lidí, kteří s nimi pracují, nemá mozek. A instrukce pro jakékoli životní situace existují jen ve výše zmíněném fiktivním experimentu, v praxi jsou instrukce nedokonalé, není možné předvídat každou výzvu, kterou nám přináší realita. Aby bylo možné v realitě efektivně fungovat, je třeba přemýšlet. Je třeba analyzovat. Abstraktní hesla a požadavky můžou v lepším případě ukázat směr, ale na konkrétní otázky je třeba dávat konkrétní odpovědi. Čínský pokoj je neposkytuje, protože je nikdo nemůže pořád prorokovat.

Jenže obyvatelé anarchistického, a tím spíš levicového pokoje se o to ve své většině nesnaží. Spokojují se hotovými odpověďmi, a to i když se moc nehodí k otázkám. V jakékoli situaci je možné citovat něco neurčitě vhodného z Kropotkina nebo z Malatesty. V jakékoli situaci je možné vyjádřit solidaritu s těmi, kteří jsou stejného smýšlení, jsou vystaveni represím a jsou dost daleko, nebo potěšit se obrázky riotů s hořícími policajty. Když obyvateli klasického čínského pokoje namísto smysluplných čínských vět podsunou něco v nesmyslné hatmatilce a odpovídajícím způsobem upraví instrukce, nic se pro něj nezmění. Bude kombinovat nesmysly v odpovědi na nesmysly v otázkách s jistotou, že rozmlouvá čínsky. Totéž funguje i v anarchistickém pokoji. Dá se napsat jednoduchý program, který bude z hotových fragmentů vytvářet revoluční zprávy z celého světa (včetně vymyšlených míst), doplňovat krásné obrázky, střídat je se stejně vygenerovanými zprávami o zločinech policie a kapitalistů. Průměrný konzument „anarchistického obsahu“ to s požitkem zhltne, bude s tím solidarizovat, prožívat to, může dokonce dělat solidární akce.

Je možné uskutečnit jiný experiment. Opět jednoduchý program generuje názvy anarchistických organizací. Podle hotových šablon se automaticky graficky upraví letáky této organizace (název plus heslo nebo citát plus obrázek). Ty se pak natisknou. Ve městě (opět automaticky) se vypustí drony, které rozhazují letáky. Můžeme si ještě představit, že se nějaké speciální roboty věnují vylepování samolepek nebo (což je jednodušší) se automaticky přes internet koupí služba vylepovačů plakátů. Po nějaké době se určitě objeví sympatizanti a přívrženci neexistující anarchistické organizace, založené umělou pseudointeligencí bez lidské účasti. A pokud se v dané oblasti přidá ještě automatický generátor revolucí, je reálná šance převzít skutečně existující organizace.

Nedávno jsme se smáli faktu, že skoro třicet procent voličů republikánské strany v USA podpořilo myšlenku o bombardování vymyšlené země Agrabahu z kresleného filmu o Aladinovi. Bylo to opravdu zábavné. Jen kdybychom mezi anarchisty a levičáky udělali podobný průzkum, jestli mají západní státy zastavit svoji agresi vůči Agrabahu, jestli máme přijmout uprchlíky z této země, ničené válkou kvůli ropě, jestli máme těmto běžencům dát občanská práva – tyto požadavky by podpořila víc než třetina dotázaných. Ostatně, z etického hlediska je přání pomoci uprchlíkům a zastavit válku mnohem správnější než přání někoho bombardovat. Jenže „etická“ pozice ještě neznamená smysluplnost, promyšlenost. Prostě se to anarchistům podařilo, dostali lepší kartičky s instrukcemi než konzervativci. Anarchista a levičák soucítí s utlačovaným přesně tak, jak by soucítil s hrdinou kresleného filmu. Utlačovaní, to je vzdálená abstrakce, nejsou živí, jsou nakreslení. Je jednodušší soucítit s vymyšlenými osobami. A hned na dalším místě pak s mrtvými. Obojí už nezklamou.

Právě tím se vysvětluje, že mnoho západních levičáků podporovalo Novorusko, mnozí sympatizovali se Sovětským svazem a teď sympatizují s Putinem. Jistě je určité procento ze staré KGB a lidí, kteří dnes sedí na peněžních milodarech z Ruska, ale není velké. Na jednu poslankyni Levice v Bundestagu Sahru Wagenknechtovou vychází tisíce naivků, kteří mají na kartičkách napsaná taková slova jako antiimperialismus, pacifismus nebo antifašismus. Když se trochu napodobí vstupní údaje, z okénka levicového pokoje se hned začnou sypat revoluce, které podporují imperátory, strůjce války a fašisty. Růžový sirup, který teče z okének většiny anarchistických pokojů, je příjemnější na pohled i chuť než rudo-hnědé exkrementy levičáků, ale stejně vzdálený reálným odpovědím na reálné otázky.

Kartičky je třeba odmítnout. Ne hodnoty a principy, ale tu ubíjející tradici myslet v hotových šablonách. Myšlenka uzavření v pokoji s hotovými odpověďmi hyne. Je třeba zdůraznit, že velká část různých ničitelů dogmat a reformátorů anarchismu neměla v plánu z pokoje vyjít. Byli prostě příliš otupělí nebo líní, aby četli instrukce. Tak se objevují všichni ti nacionálanarchisti, straničtí anarchisti, anarchisti za rasovou čistotu, anarchisti za Stalina apod. Namísto klasických kartiček kreslí svoje, hodně pokroucené, a pokračují v sezení ve svém pokoji, kde rozehrávají scénky ze známé tragikomedie.

Zdroj:
http://www.shiitman.ninja/2015/12/30/kitajskaya-komnata-anarhizma/

O autorovi:
Text je z autorského blogu Alexandra Volodarského, který se věnuje anarchistické politice, míval a má vztah k současnému umění, poseděl si ve vězení a napsal o tom knihu nazvanou Chemie. Žije kdesi mezi Ukrajinou a Německem. Je členem anarchosyndikalistické organizace Autonomní svaz pracujících. Kromě svého blogu Anarchy and other shit se podílel na založení a provozu stránek Nihilist s podtitulem Produktivní destrukce.

Pozn. překl.:
Občas není na škodu přistoupit sarkasticky a s humorem sami k sobě, abychom si nastavili tolik potřebné zrcadlo a díky tomu také čas od času přehodnotili vlastní způsoby myšlení a jednání, zahodili či aktualizovali svoje „kartičky“ a hlavně přemýšleli nad tím, co se vlastně děje a proč, kam to směřuje, co s tím můžeme dělat a jakých principů je potřeba se při tom držet...

4.1.2016

Teorie