Přinášíme přepis tří z proslovů, které zazněly během letošního anarchistického Prvního máje v Praze.

Úvodní proslov na Střeleckém ostrově:

V době, kdy se stát snaží militarizovat společnost povinnými odvody, vojenskými konvoji a démonizací Ruska a islámu; v době, kdy se vláda snaží protlačit proti zájmům obyvatel dohodu TTIP a navrhuje další nástroje pro lepší kontrolu obyvatel povinností nahlašovat pobyt; v té době se zároveň snaží politická policie umlčet nejradikálnější hlas odporu likvidací webů protestních skupin, jako jsou Anarchistická federace, Iniciativa Ne rasismu, Food not Bombs, ale i třeba příznivců hippies.Zároveň politická policie rozjíždí nový hon na čarodějnice a šíří morální paniku neurčitými zprávami o podezřelé trubce ve spojitosti se zátahem na blíže nespecifikované extrémisty, čehož se samozřejmě hned chytají senzacechtivá média.Nevíme přesně, co sledují a s čím dalším přijdou, víme však jistě, že nepřestaneme vystupovat proti útlaku obyčejných lidí kapitalismem, militarismem, rasismem a sexismem. Nemohou nás umlčet napořád a policejní strategie vyvolávání pocitu ohrožení nemůže navždy legitimizovat takové počínání.

Solidaritu s pronásledovanými aktivisty!
Odpor žije, boj pokračuje!

Jeden z úvodních proslovů od Anarchistické federace:

První máj je pro nás vhodnou příležitostí připomenout boje minulé a zdůraznit ty aktuální.

Právě zde, na Střeleckém ostrově se konalo v roce 1890 první prvomájové shromáždění pracujících, kteří se přihlásili k mezinárodnímu dni, jenž byl vyhlášen k uctění boje za osmihodinovou pracovní dobu. A také na počest anarchistů, kteří byli v jeho rámci v Chicagu roku 1886 popraveni, aniž by se dopustili něčeho jiného než požadavku na spravedlivější svět bez vykořisťování. Nezapomínejme na kořeny tohoto svátku. A nemysleme si, že jde jen o mrtvou tradici. Požadavek důstojnějších pracovních podmínek a spravedlivého rozdělování společenského bohatství je i po sto dvaceti letech na pořadu dne. Obzvláště v době, kdy kvapným tempem postupuje prekarizace práce a znovu ztrácíme zdánlivě samozřejmá dílčí zlepšení stále nerovných vztahů mezi neprivilegovanými a elitami. Znovu čelíme například pokusům kriminalizovat právo na stávku, přestože se zdá, že dnešní neprivilegovaní ho už ani nejsou schopni využít.

Aby totiž politické a ekonomické elity zajistily, že si zbytek společnosti nebude nárokovat to, o co ji okradly, snaží se ji rozdělit. K tomu mají spoustu osvědčených nástrojů. Frustrace neprivilegovaných se dá kanalizovat rasismem a nacionalismem, u nás frčí zejména anticiganismus, islamofobie a nenávist k Rusům. A není nad to spojit příjemné s užitečným – poštvat lidi proti sobě a ještě na tom tučně vydělat. A co je lepšího v tomto směru než válka!Už přece slyšíme řinčet zbraně. Nejde jen o rétorický obrat, ale o proces, do kterého jsme nás zavlekli. Vláda, povzbuzená nadšením části obyvatelstva radostně mávajícího konvoji americké armády, přišla s povinnými odvody. Těm bude navíc předcházet školení učitelů vojenskými politruky, aby věděli, jak děckám narvat ho hlav vlastenecké nadšení a ochotu umírat v zájmu svých vůdců. A aby se nikdo nemohl vyhýbat svým povinnostem a vůbec pro lepší kontrolu obyvatelstva nám chtějí zavést i povinné hlášení přechodného pobytu. Kdo neuposlechne, bude potrestán.

Nepřítel, který byl ještě nedávno přítelem, si na nás už brousí drápy. Propaganda jede ze všech stran. Putin se svými autoritářskými metodami ukazuje na fašisty na Ukrajině. A kontrapropagandou je vykreslován coby nový bolševický car a několik trhlých motorkářů jako démoni chystající se obsadit Evropu.

My nestojíme ani k jedné straně, kde je jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet. Nebudeme nenávidět obyčejné Američany. Nebudeme nenávidět ani obyčejné Rusy. Náš hněv směřuje k mocným, kteří těm ostatním šlapou na krk, aby z nich vymáčkli, co se ještě vymáčknout dá. Naše sympatie patří všem neprivilegovaným celého světa. Naše srdce jsou v amerických ulicích s těmi, kdo se staví policejní brutalitě a čelí dopadům ekonomické krize. Naše srdce jsou v ruských věznicích s anarchisty a antifašisty, kteří se otevřeně staví nacionalistickému štvaní Kremlu.

Válku válce!
Proti státu a kapitálu!
Naší zbraní je solidarita!

Závěrečný rusko-český projev:

Je všeobecně známo, že válka je samozřejmou součástí dnešního světa. Proč by nám neříkali hlavy států, generálové a byrokrati, že je to něco, bez čeho nemůže stát existovat, co je dokázáno historií, současností a zdravým rozumem? Lidstvo mělo s válkou už dávno skoncovat. Stát samotný to udělat nemůže, protože to odporuje jeho podstatě. Jen obyčejní lidé – my a vy – můžou skoncovat s válkou. Ať každý z nás řekne: Nemám NIC společného se státem! Jsme obyčejní lidé a MÁME společné zájmy: usilujeme o důstojný život, spravedlnost, přejeme si změnit svět k lepšímu. My jsme skuteční vlastníci tohoto světa, a přitom nás stát nutí běhat v kolečku kapitalismu jako křečka! Pracujeme jen proto, abychom byli zítra schopni zase pracovat, a potom umíráme. Abychom se nenudili, nabízejí nám výsadu hrdinsky zemřít za zájmy byrokracie a vládců. Ostatní kolem „nás“ mají být jen hrozbou pro naše děti a naši stabilitu.

Už nás přestalo bavit poslouchat tyhle pohádky! Tyhle ulice, města, tenhle svět patří těm, kteří v něm žijí, ne hrstce lidí s monopolem na násilí! Dost. Tak jako se vším, i tady bychom měli začít u sebe. Než skoncujeme s válkou ve světě, skoncujme s ní každý osobně. Ať se každý rozumně uvažující člověk jasně rozhodne: už žádnou důvěru ve stát, v úředníky, ve vlastenectví; už žádnou podporu ozbrojeným silám státu, už jen bojkot mobilizací a vojenského systému! Už dost umírání za státní zájmy a zisky!

Říkají nám: „Bez nás přijde chaos a bezpráví, nastoupí zákon džungle, kde vítězí silnější.“ Na to odpovídáme: chaos a bezpráví je to, co se děje kolem nás. Hlad, chudoba, války, policejní zvůle, vykořisťování a utlačování lidí i zvířat, vyčerpávání přírodních zdrojů ve jménu zisku, ovládání lidského života – to je ten pořádek, který nám zajišťují státy? Ano, to je on!

4.5.2015 -

Z domova Akce AF/IFA