Evikce je krádež!

Zamyšlení člena AF v souvislosti s hrozbou evikce squatu Cibulka a autonomního centra Klinika.

Právě když začínám psát, vznáší se nad oběma pražskými autonomními centry, squatem Cibulka i autonomním sociálním centrem Klinika, čerstvá hrozba evikce. Včera, 8. dubna 2015, rozhodla vláda na svém nočním jednání o ukončení privatizace Kliniky, čímž svépomocí právě rekonstruovanou budovu nepřímo přiřkla k užívání GIBSu (Generální inspekci bezpečnostních sborů), který o ni jeví zájem. Jen něco zhruba týden předtím pochybný vlastník usedlosti Cibulka vypověděl dosavadní smlouvu o užívání squaterskému kolektivu, který tento historický zámeček chránil poslední roky vlastní prací před naprostou devastací.

Oběma objektům tedy hrozí vyklizení. Policie a soukromá bezpečností agentura (v jejíchž řadách zřejmě nebude chybět nějaký ten nácíček) už si pomalu mohou chystat obušky a těšit se, jak ty „levičácký fetky“ z jejich „doupat“ vypráskají, zatímco protiextremistické oddělení už se jistě těší, jak bude moci vesele přihlížet a odškrtnout si další úspěšně zlikvidovaná semeniště odporu, kde se lidé mohli setkat s těmi nebezpečnými živly, zvanými autentická svoboda a svobodná práce. Zřejmě nepředpokládají zásadní odpor ze strany veřejnosti – levicoví, alternativně založení a anarchističtí kverulanti (tedy my) budou určitě řvát, ale vox populi zůstává bezpečně zaměstnán hádkami ohledně ukrajinského konfliktu, islamofobií, rasismem a zdražujícími se cigaretami.

Stačí si prohlédnout neslavně známé diskuse na zpravodajských webech – ignorance a ochota spolknout návnadu i s navijákem zde nezná mezí. Když chceme budovu, máme si jí prý koupit. Policie nám prý má dát pořádně „přes držku“ (jako by to už tak nedělala každou chvíli). Máme prý jít raději do práce.

Odkud se tato nevraživost bere? Pokud si odmyslíme tupě předsudečné buranství a neschopnost uvažovat mimo hranice načrtnuté mainstreamem, argumenty proti squatingu vycházejí především z jedné pozice – z pozice obrany soukromého vlastnictví, kterému se nyní podíváme, takříkajíc, na zoubek.

Vlastnictví je v tomto případě očividně především právem nechat nějaký objekt totálně zchátrat, a pokud se jej někdo pokusí využívat a opravit, aniž by za něj zaplatil, právem dotyčného vyhnat a stíhat. Je nasnadě, že legitimita takového práva je nanejvýš pochybná – především, když vidíme množství chátrajících objektů v kontrastu s tisíci lidmi živořícími bez střechy nad hlavou, veřejným prostorem zahlceným slabomyslným konzumem a absencí míst, kde by se lidé mohli nezávazně stýkat, mluvit, organizovat se a svobodně se rozvíjet.

Ti, kteří oba zmíněné objekty – Cibulku i Kliniku (diametrální odlišnost těchto projektů se čtenářovým svolením necháme teď stranou) – uvedli do chodu, vykonali obrovské množství práce. Především na Klinice se v posledních týdnech rekonstrukce takřka nezastavila a desítky lidí přinášely materiál a hlavně svou práci a nadšení, aby se vize autonomního prostoru mohla stát realitou. Dřelo se, zedničilo, okopávalo, čistilo – s nadšením, jaké přináší možnost svobodně pracovat na něčem, co jsme získali, na co chceme být hrdí a co chceme využívat.

A teď – „není to vaše, vypadněte a běžte raději do práce“. Ne snad, že by se to nedalo očekávat (zajímavá náhoda – GIBSu má Klinika připadnout zrovna ve chvíli, kdy to tu začalo vypadat velice k světu), vždyť s arogancí státu máme své zkušenosti snad všichni, vztek se tím ale nijak nezmenšuje. Vztek z toho, že naše práce má být ukradena nějakým „vlastnictvím“.

Ano, ukradena. Copak všechna ta činnost směřovala k tomu, aby vlastník Cibulky či GIBS jako zřejmě budoucí oficiální vlastník objektu Kliniky, měli svoje nemovitosti, o které se dlouhé roky nestarali (v případě GIBS jeho předchůdce), ve stavu, který se nerovná totální devastaci, k níž objekty pod takovou správou právoplatných vlastníků směřovali? To je přece absurdní.

Tyto objekty patří těm, kteří je využívají a zvelebují, ne nějakým lhostejným a arogantním vlastníkům či institucím, kteří teď přicházejí a ohánějí se legalitou – přičemž je tato legalita tím jediným, co je s dotyčnými objekty spojuje. Squateři na ně získali právo ne penězi nebo kusem papíru, ale svým nadšením, smysluplnou a vytrvalou činností. A především tím, že dali chátrajícím budovám význam a využití a otevřeli je lidem, kteří bydlí v jejich okolí.

Je víc vlastnictví nebo užívání? Je krádež obsadit chátrající prostor a dát mu život, nebo přijít po letech s rámusem a obušky a dělat si nároky na něco, co bylo ignorováno, dokud se to někdo nepokusil využít? My máme jasno a neváháme se za náš názor postavit.

Squaty patří těm, kteří je užívají – evikce je krádež!
Braňme, co nám patří – ruce pryč od Cibulky i Kliniky!

Video z demonstrace na podporu Kliniky, která se konala 8. dubna večer před úřadem vlády a na kterou dorazily asi dvě stovky lidí.