Paříž zažila šokující útok na redakci satirického magazínu Charlie Hebdo. Zatímco většina lidí vyjadřuje smutek a solidaritu, někteří si mnou spokojeně ruce. Stahujte, tiskněte, vylepujte lednové číslo nástěnných novin A3

Sedmý leden se nesmazatelně zapsal do paměti Paříže jako den smutku. Ozbrojení útočníci vystříleli redakci satirického časopisu Charlie Hebdo. Zatímco většina lidí vyjadřuje smutek a solidaritu, někteří si mnou spokojeně ruce.

Nejprve ale k Charlie Hebdo. Jde o časopis, který navazuje na dlouhou a bohatou francouzskou tradici satiry, konkrétně pak na anarchistický měsíčník Hara-Kiri, který v šedesátých letech minulého století bořil všechny hranice. Redaktoři Charlie Hebdo neskrývali své levičáctví a nešetřili nikoho. Jejich terčem byla jak všechna náboženství, tak ultrapravice a papaláši všeho druhu. Charlie Hebdo se často vyčítalo, že jejich vtipy jsou znesvěcováním toho, co je pro jiné svaté. Když byli nařčeni z islamofobie, zveřejnili na titulní stránce dalšího čísla kresbu, jak se člen redakce vášnivě líbá s muslimem, doplněnou textem „Láska zvítězí nad nenávistí“.

Za vraždou deseti členů redakce Charlie Hebdo a následně i dvou policistů stáli mstící se islamističtí radikálové. Co to je za lidi a co chtějí? Tento druh lidí najdeme žel všude. Je ovlivněn autoritářskou ideologií a je v podstatě jedno, jaká svatá „pravda“ za ní stojí. Důležité je, že tato „pravda“ jim přikazuje, co mají činit, a jejich činy jim zároveň ospravedlňuje. A tak tito pomatenci vraždí ve jménu boha, rasy či národa. Vraždí ty, kteří jsou jiní, ale s ještě větší zálibou se vraždí také mezi sebou (šíité se sunity, jednotlivé sekty západních i východních křesťanů). Zjednodušeně a lidově řečeno, jsou to všechno „fašouni“. A když se na ně podíváte zblízka, mají tolik společného: k smrti nenávidí své kritiky, homosexuály či internacionální levičáky, ženy by viděli nejraději zavřené doma u plotny a rodící nové bojovníky jejich „pravdy“, chtěli by pod přísnými tresty určovat, jak má kdo žít…

Vrahům z Paříže byla evidentně nenávist vlastní a jejich cílem bylo ji šířit dál. V samotné Francii by jejích 5 milionů obyvatel mohlo nést označení „muslimského původu“. Většina z nich se ale o náboženství vůbec nestará a mládež z této skupiny zajímá spíš hip-hop než nějací zaprdění proroci. Nelze zrekrutovat „vojáka svaté války“ ze skupiny lidí, kteří se se „svatou pravdou“ nijak neidentifikují. Potřebnou identitu jim může dát jedině frustrace plynoucí z každodenního odmítnutí, nenávisti a diskriminace ze strany zbytku „nevěřící“ společnosti. Tento recept slavil velký úspěch při útocích z 11. září. Podařilo se vyvolat nekončící „válku proti terorismu“, díky níž se povedlo rekrutovat mnohonásobně více „svatých bojovníků“ než bez ní.

Útok udělal velkou radost rostoucím řadám islamofobů. Mohou říkat „vidíte, měli jsme pravdu“ a dál nebrat zřetel na skutečnost, že pro naprostou většinu muslimů je podobný čin odsouzeníhodný a odporuje jejich víře. Je to stejné, jako kdybychom všechny katolíky plošně obvinili z pedofilie, jen proto, že část kněží si libuje v sexu s chlapečky a centrála ve Vatikánu se to snaží krýt. Je to stejné, jako kdyby se po Klausově incidentu s chilským perem ve světě říkalo, že Češi kradou, že už jsou prostě takoví.

To, že se celá Evropa zabývá útokem na Charlie Hebdo, se hodí ještě někomu. Už delší dobu se v tajnosti připravuje dohoda mezi Evropskou unií a Spojenými státy – Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP). Ač se oficiálně prohlašuje, jak prospěje obchodu a tím pádem i obyvatelům EU, skutečností je, že zisk z ní budou mít především nadnárodní korporace. Ty k její přípravě mají (na rozdíl od občanů EU) totiž přístup a také se ji snaží formulovat tak, aby to co nejvíce vyhovovalo jejich obchodním zájmům. Podle kritiků TTIP však dohoda bude pro obyčejné lidi znamenat jen snížení standardů v oblasti spotřeby, zdravotnictví, pracovněprávní ochrany a služeb. Sníží se už tak malá možnost lidí o něčem podstatném rozhodovat a spory mezi státy a korporacemi budou řešit soukromé (nikým nevolené) subjekty. Není třeba umlčovat kritiky perzekvováním a rozháněním demonstrací, daleko účinnější je, když se mediální prostor zahltí zcela jiným problémem a když je lidem předhozen náhradní objekt zájmu.

Všichni ti, proti kterým magazín Charlie Hebdo s takovou vervou vystupoval, si mnou ruce. Byla by chyba hrát jejich hru nenávisti. Naopak se snažme odsoudit všechny ty „fašouny“, pro něž je nenávist živnou půdou, a byznysmeny, kterým hraje nenávist mezi „spodinou“ do karet při navyšování vlastních zisků.

A3 (leden 2015) ke stažení ZDE.
Stahujte, tiskněte, lepte!

Obalka: Charlie Hebdo c.1012

(Nástěnné noviny A3 vychází každý měsíc. Jde vždy o jednu stránku formátu A3 reagující zpravidla na aktuální dění a určenou k vylepování v ulicích, k šíření na pracovištích, ve školách apod.)

11.1.2015 Nakladatelství AF

Ze světa Publikace