Reportáž a zhodnocení protirasistické demonstrace, která prošla 6. prosince Ostravou.

V Ostravě se v sobotu 6. prosince konala další demonstrace proti rasismu. Rok od spontánního pochodu odpůrců rasismu jsme se znovu sešli na náměstí Svatopluka Čecha. Důvodem svolání protestu byl původně údajně rasisticky motivovaný útok na romského mladíka, kterého měla napadnout skupina neonacistických chuligánů. Informace o tomto napadení vyvolala v místní romské komunitě vlnu emocí a mnozí po podobné demonstraci volali. Romský aktivista Imrich Horváth volání vyslyšel, zároveň se však rozhodl akci odložit o týden kvůli obavám, aby se vyvolaný hněv nepodepsal na její podobě. Také hlavní téma demonstrace se posunulo do obecnější roviny, protestovalo se proti rasismu, který Romové (nejen v Ostravě) každodenně zažívají. Organizátoři kladli důraz hlavně na segregaci ve školství, diskriminaci v bydlení a při hledání zaměstnání.

Demonstraci po technické stránce zaštítilo o. s. Konexe, což se záhy ukázalo jako prozíravý krok, protože svolavatelé i potenciální účastníci byli vystavováni nátlaku a manipulaci především ze strany romských tzv. podnikatelů (my se nebojíme říct mafiánů) v čele s Vladimírem Leškem. V tom jim zdatně sekundovala PČR. To není nijak překvapující, stejnou taktiku známe i z jiných míst. Jejich motivaci si můžeme jen domýšlet, ale ptáme se: proč lidé, kteří chtějí nenásilně protestovat proti rasismu a diskriminaci, musí být zastrašováni a manipulováni?

Jedná se snad o politickou objednávku nebo jde o zájmy romských samozvaných elit? To sice nemůžeme s jistotou tvrdit, nicméně nemálo indicií tomu nasvědčuje. V Ostravě se k tomu připojuje ještě aktivita některých neziskových organizací v čele se Vzájemným soužitím Kumara Vishwanathana. Tento druhdy bojovník za práva obyvatel Přednádraží dnes využívá svého vlivu a získaného respektu k tomu, aby umlčel aktivitu chudých Romů. Jeho motivaci sice neznáme, můžeme ale konstatovat, že jde o opravdu smutný pohled. K dalším faktorům, které demonstraci nepříznivě ovlivnily, můžeme připočíst šíření různých fám, třeba že akce bude nenávistná, násilná a namířená proti majoritě jako celku. Tyto zvěsti se nakonec ukázaly jako zcela neopodstatněné.

Také ostravští neonacisté nenechali snahu organizátorů bez odezvy a slibovali, že na ni odpoví spontánní akcí.

Ostrava

Začátek shromáždění byl nahlášen na 14. hodinu. Už před půl druhou se pomalu trousili první návštěvníci, ale ani kolem druhé nebyl jejich počet zrovna velký. Projevům naslouchalo dohromady maximálně 40–50 lidí, z nichž ale nemalou část tvořili tajní policajti a novináři. Jako první vystoupil Imrich Horvát, který zdůraznil, že nejde o demonstraci kvůli zmiňovanému útoku, ale o protirasistickou demonstraci. Kromě něj zazněly taky proslovy několika romských aktivistů a modlitba za oběti rasově motivovaných zločinů, zakončená minutou ticha.

V průběhu demonstrace se organizátorům donesla informace, že neonacistů se sešly asi čtyři desítky a že se vydali směrem na náměstí Svatopluka Čecha. Policie je ale rozehnala, a tak se potom v menších skupinách pohybovali po městě.

Organizátoři zvali i zástupce města, jako jediný ale na poslední chvíli pozvání přijal náměstek primátora, který však nabídl jen klasické rétorické obraty. Vystoupil také zástupce organizace zabývající se problematikou bezdomovectví, který upozornil, že stejně jako lidé na ulici, ani ti na ubytovnách nemají domov. Na závěr přečetla jedna z organizátorek zdravici z pražského (nedávno žel vyklizeného) sociálního centra Klinika, jejíž osazenstvo vyjádřilo protestujícím solidaritu a podporu v boji proti rasismu. Nato svolavatelé ostravského shromáždění požádali účastníky demonstrace o podporu Kliniky.

Pak už se účastníci začali řadit na pochod městem. I když skupinka na náměstí vypadala nepočetně, nakonec byl průvod v ulicích slyšet a z oken vykukující obyvatelé zkoumali, co se děje. Skandovalo se především: rasismus/fašismus–špína–hnus, stop rasismu, máme právo žít nebo bydlení je právo. Pochod pokračoval kolem ubytovny, která se při jednom z loňských rasistických pochodů stala terčem útoku. Průvod se tam zastavil, aby pozdravil obyvatele ubytovny, a pak pokračoval k radnici na Prokešově náměstí. V jednu chvíli účastníci procházeli kolem skupiny neonacistů a neonacistek, od nichž je dělila silnice a kteří se snažili hlasitě skandující dav přehlušit zpěvem svých chorálů. Jejich chabé pokusy byly patřičně odměněny živelným skandováním „stop fašismu“ a výmluvnými posuňky. Pochod pak, povzbuzen překřičením a přečíslením pokřikujících chuligánů, došel až k radnici. Tady zaznělo ještě několik slov od organizátorů a pak se účastníci vrátili zpět na náměstí Svatopluka Čecha.

Ostrava

Někteří z nich šli na romský kongres, který se měl konat v nedaleké škole. Organizovat ho měl již zmíněný Kumar Vishwanathan, který ale na samotný kongres vůbec nedorazil a ani nesezval delegáty. Můžeme jenom spekulovat, jestli tato rádoby demokratická akce měla být pouze dalším pokusem oslabit demonstraci. Získaného prostoru nakonec naopak využili účastníci protestu a diskuse proběhla zcela v jejich režii. Místní Romové si zvolili přípravný výbor, který v dubnu příštího roku zorganizuje volby romské politické reprezentace.

Některé návrhy a témata, které se na diskusi objevily, nám připadaly důvěrně blízké – zaznělo například, že „nežijeme v demokracii, ale v kapitalismu“, že „podnikatelé nemohou zastupovat zájmy chudých Romů, protože zastupují pouze zájmy vlastní“, že „by se chudí Romové měli spojit s chudými bílými, protože právě s nimi mají společné zájmy“. Probíralo se i téma zastoupení žen v rozhodovacích mechanismech, od jednoho z mladších účastníků zazněl v této souvislosti dokonce radikální návrh na jejich maximální, tedy stoprocentní zastoupení. Nechceme tyto snahy nijak zveličovat, přesto je jasné, na čí straně byly v sobotu v Ostravě naše sympatie.

Ostrava