Existuje Bůh? A není to jedno? Hlavně že se hejbou kšefty. Stahujte, tiskněte, lepte zářijové číslo nástěnných novin A3!

Katolická církev má u nás problém – má nejvíc biskupů v historii a nejméně věřících. Má tedy svůj ústřední výbor, jenže jí chybí členská základna. Když se přemnoží šéfové, je třeba jim vymyslet činnost, například podnikání, ať už na burze, v realitách, v lesnictví nebo ve službách. Má to i tu výhodu, že je to zcela v linii církevní politiky – tedy plánu postupné obnovy mocenského vlivu v zemi, kde se polovina obyvatel deklaruje jako ateisté.

Katolická církev nemůže spoléhat na přirozený pocit hrdosti svých organizovaných oveček, které by hmotně svou matičku církev podporovaly a nenechávaly ji vydržovat z veřejných prostředků – lidmi, kteří církev k ničemu nepotřebují. Určitě téhle hlasatelce jediné pravdy nevadí ani to, že povinné příspěvky z daní nevěřících na hmotné požadavky církve jsou proti jejím vlastním předpisům.

Když to nejde zdola, půjde to osvědčeným pletichařením nahoře. A tak se po letech handrkování s politickými figurkami konečně podařilo vymačkat ze státu majetek, s kterým bude možné zahájit vítězné ekonomické tažení a zaplnit volný čas vysokým církevním činovníkům. Co je na jeho konci? V hlavách všech těch velkých i menších Duků a Graubnerů jistě návrat mocenského vlivu na politiku státu, což je zjevné z toho, jak už teď katolická instituce tvrdí, že je rovnoprávným partnerem státu, nikoli že by měl stát uplatňovat suverenitu vůči církvi, jak o tom rozhodl Nejvyšší správní soud už v roce 1923 (tedy dávno před nějakou tou bolševickou totalitou, na kterou katolická církev neustále poukazuje).

Restituce uhrál katolický klérus výborně. Kromě peněz, nemovitostí, pozemků, polí, lesů a luk totiž nebudou omezeny ani další platby státu na církevní účely, včetně příspěvků na neustále se zvyšující platy církevních manažerů. Proč se vzdávat těchto peněz, když se můžou stát pěkným drobným bonusem k zisku z byznysu, že? Katoličtí manažeři mají perfektní zdůvodnění svých aktivit: „cíl hospodaření či podnikání je řádné vykonávání duchovní činnosti ku prospěchu celé společnosti“ (tedy i té její ateistické poloviny, aby bylo jasno). Ku prospěchu nás všech tak katolická církev vstoupila na burzu (pro začátek skromně investovala pouze několik stovek milionů korun, ale v plánu je částku navyšovat s tím, jak bude Katolický fond generovat zisk). Developerské firmy (zatím ty, v jejichž dozorčích radách zasedají kněžští byznysmeni, např. Duplicatus a Real 24) už vyměňují a odkupují restituované církevní pozemky a katolická es-er-óčka nabízejí dodávání elektřiny a plynu, sjednávání pojistek, telefonních služeb… Ku prospěchu celé společnosti vynáší všechny druhy byznysu katolické církvi ročně už teď miliony korun.

Už jen jako třešinku na katolickém hospodaření ku prospěchu nás všech připomeňme nápad římskokatolické farnosti v Rožnově pod Radhoštěm, která nechtěla vynechat ani obecní rozpočty při inkasování za odpustky a požadovala koncem roku 2013 od tamní radnice 450 000 korun na stavební úpravy kostela (zřízení galerie), na propagační materiály a opravu zahrady.

Odpor veřejnosti vůči církevním restitucím nebyl mocensko-ekonomickou klikou, v níž se spřáteleným drápkem drží i nejvyšší katolický klérus, zohledněn ani v nejmenším. Možná bychom se tedy měli připravit i na případný návrat rakousko-uherského katolického ráje, kdy církevní činovníci nemuseli platit daně, zato měli právo je vybírat k církevním účelům, nepodléhali světským soudům, řídili vzdělávací instituce atd. Lži kléru popírající nezávislé právní názory na oprávněný rozsah restitucí jsou víc než pádnou indicií. Jak jinak si vysvětlit fakt, že restituční zákon vrací církvím nejen majetek, který vlastnily, ale i takový, který měly pouze v nájmu, nebo je dokonce v pozemkových knihách zapsán s poznámkou o neprokázání vlastnictví? Nemluvě o tom, že objem majetku, jímž tento stát obdarovává církve, je specifikován tím, co církvím náleželo před pozemkovou reformou z roku 1919. V rámci svého hesla „co bylo ukradeno, má být vráceno“ by tudíž dukovci měli zahrnout mezi zloděje nejen bolševiky, ale i tatíčka Masaryka. Už ten nebyl nakloněn katolickému ráji, jenž je schopen nejlépe fungovat v systému opřeném o tři základní pilíře, totiž kapitalismus, militarismus a klerikalismus.

Že se církví nechají okrádat ti, kteří se nechají zastrašit plameny pekelnými, budiž. Ale proč i my ostatní, kteří víme, že neposkvrněné početí je nesmysl?

A3 (září 2014) ke stažení ZDE.
Stahujte, tiskněte, lepte!