EU považujeme za instituci jednající ve prospěch velkého byznysu, na úkor obyčejných lidí. Stahujte, tiskněte, lepte květnové číslo nástěnných novin A3!

Už druhý měsíc nás z billboardů upozorňují povrchní nacionalistická hesla a vyretušované tváře politiků na blížící se volby do Evropského parlamentu, které letos stvrdí desetileté výročí členství České republiky v EU. Žádné oslavy ale nechystáme. Naopak nastává ideální doba k tomu, abychom si připomněli, proč je nám trnem v oku samotná existence EU. Kritice EU je v ČR, respektive v českých masmédiích sice věnován poměrně velký prostor, v naprosté většině však vychází z pojetí Václava Klause a dalších konzerv, které ho přejímají. Zajímavé je, že snad nejznámější světový kritik EU podepsal smlouvu o přistoupení ČR k unii a euroskeptici všeho druhu se do Evropského parlamentu hrnou s nadstranickou přičinlivostí.

Jako anarchisté nevystupujeme proti EU kvůli ohrožení „našich národních zájmů“, nevidíme v ní luxusní výminek pro zkrachovalé politiky, nekritizujeme euroústavu, lisabonskou smlouvu ani jednotnou měnu. Jelikož jsou naše ideály založeny na kompletní demontáži tržních vztahů, požadujeme její úplné zrušení. EU považujeme za instituci jednající ve prospěch velkého byznysu, na úkor obyčejných lidí. Naše kritika je tedy zaměřena na její původ, rozhodovací principy a hlavně na to, kdo a v čí prospěch tvoří její agendu.

Zalistujme v paměti a zavzpomínejme, co stálo u zrodu EU a za jakým účelem byla stvořena. Jejím předchůdcem bylo Evropské společenství uhlí a oceli, založené v roce 1952. Tenhle pakt byl výsledkem tlaku uhlobaronů a ocelářských magnátů na politiky šesti členských států. Záměrem bylo vytvoření velkého společného trhu a hlavně posílení vlivu velkého byznysu na politickou agendu v Evropě prostřednictvím nové nadnárodní instituce. Za zrozením jednotného evropského trhu, jak ho známe dnes, pak stály obavy z krize, která v osmdesátých letech nastala po desetiletí vysoké inflace, narůstající nezaměstnanosti a propadajícího se růstu. Hlavním iniciátorem byl Evropský kulatý stůl průmyslníků – pakt představitelů nejsilnějších nadnárodních korporací (v té době např. Volvo, Fiat, Philips).

Pokud jste se tedy „rozhodli vyslat svého politika do Bruselu, aby hájil vaše české zájmy“, použijeme-li slovník předvolební propagandy, vězte, že mu jen otevřete cestu k ještě vyšším úplatkům, umožníte mu, aby sloužil ještě bohatším pánům, a nadále vám s ještě větší vervou vnucoval politická opatření prospěšná pouze pro nadnárodní byznys a navíc vás přesvědčoval, že zmiňovaná opatření jsou prospěšná i pro vás. Tak lze zjednodušeně popsat roli Evropského parlamentu, který od začátku své existence hrál ve formování agendy EU zanedbatelnou roli.

Všechny ty regule, které tak dráždí Klausovy pacholky, nejsou v žádném případě regulemi levicovými, pokud si pod tímto přívlastkem vůbec ještě někdo přestavuje politické zásahy ve prospěch neprivilegovaných lidí. Nejsou ani výsledkem toho, že se sociální demokracie nadobro zabydlela v Evropském parlamentu, jinými slovy nejsou projevem „levicovosti EU“, ale důkazem, že nadnárodní korporace a globální byznys úplně převzaly kontrolu nad politickými stranami napříč celým politickým spektrem a jejich záměrem není nic jiného než upevnění pozice velkých hráčů na trhu.

Korporátní lobby dokonce dokázala prostřednictvím EU uchopit taková témata jako ekologie, ochrana zvířat, ale i bezpečnost práce a za pomoci svých pravidel z nich udělala výnosný byznys. Odtud pochází pokrytecký obchod s emisními povolenkami, nesmyslné programy typu zelená úsporám, nahrazování produkce potravin produkcí biopaliv a nařízení nosit v práci bizarní ochranné pomůcky, ve kterých se nedá vydržet ani hodinu, natož celý den. Paralelně jsou devastující obchodní praktiky natírány na zeleno a tiskové zprávy se hemží termíny o ekologické a sociální odpovědnosti.

Přesto nelze skrýt prosazování geneticky modifikovaných plodin v agroprůmyslu, demontáž sociálních institucí státu a budování jejich závislosti na bankovním sektoru, a hlavně pokračující expanzi „politiky volné hospodářské soutěže“, která se od roku 2013 soustředí na budování transatlantického „volného trhu“ (Transatlantic Free Trade Area – TAFTA) a jejíž úhlavní překážkou jsou znovu a znovu pracovní právo, zákony na ochranu životního prostředí a stimuly na podporu lokální produkce v jednotlivých členských zemích. Jinými slovy tato politika dává stále větší moc nadnárodním korporacím a velkému byznysu.

Na skeptické závěry je však příliš brzy. Vždyť co příjemnějšího si lze pár týdnů před volbami představit než ničení propagandy politických stran a symbolů kapitalismu a Evropské unie!

A3 (květen 2014) ke stažení ZDE.
Stahujte, tiskněte, lepte!