Anarchistická federace

A3: Nemysli, konzumuj!

Lednové vydání nástěnných novin A3 přináší příklad bojovné solidarity na pracovišti. Kapitalistický systém nás však atomizuje, abychom něčeho takového nebyli schopní. Stahujte, tiskněte, lepte!

Nemysli, konzumuj! To je základní výzva dneška, jejíž naplnění je podmínkou upevňování moci kapitálu pokojnou cestou.

Názorným příkladem mocenské expanze je třeba (řečeno oficiálním jazykem) „příspěvek k sociálnímu a hospodářskému rozvoji“ Severního Vietnamu v podobě miliardových investic, které tam realizuje „vyspělá kapitalistická“ Jižní Korea. Konkrétně jihokorejská korporace Samsung. Budování továren je jistě humánnější způsob politické anexe než ten, který měl podobu brutální „vietnamské americké války“ před padesáti lety. Nikoho zároveň nezarazí ani nepohorší otevřeně deklarované zdůvodnění takového „příspěvku k rozvoji“, a sice levná pracovní síla. Ve Vietnamu je totiž ještě levnější než v sousední Číně, kde se v posledním desetiletí dělníci-otroci bouří kvůli nízkým mzdám. Jak uvádějí korporátní média, „tato vlna odporu zatím do Vietnamu nepronikla“ (asi díky tomu, že vietnamští dělníci mají průměrně v přepočtu až 2900 korun měsíčně).

Jenže tam zatím neproniknul ani konzum – a to může „mírovému“ pronikání kapitálu nečekaně zkomplikovat situaci. To, co se stalo 9. ledna v jednom z průmyslových areálů Samsungu, vznikajícím 70 kilometrů severně od hlavního vietnamského města Hanoje, by se totiž jen těžko přihodilo v tzv. západním konzumentském světě. Nemáme na mysli otrokářské metody praktikované vůči dělníkům v továrnách třetího světa (ve fabrice v Česku si asijský manager jen postěžuje, že tu není ve zvyku užívat tělesné tresty zaměstnanců), ale kolektivní vzdor jako reakci na užití takových metod. Podle zpráv zahraničních médií se několik tisíc dělníků stavějících továrnu Samsungu pustilo do otevřeného boje s ostrahou objektu poté, co jeden člen ostrahy zmlátil dělníka do bezvědomí za to, že přišel pozdě do práce.

Opovrhovaná levná pracovní síla je schopna bojovat za svoji důstojnost. Co na to civilizované lidské zdroje, mezi které počítají nás? No ty přece prošly důmyslným duševním výcvikem, aby nebyly ochotny a schopny o takových věcech přemýšlet. Výsledkem výcviku je spokojený konzumerismus a ohnutá záda.

Když konzumujete, všechno, co pro vás má nějakou hodnotu, je měřitelné penězi, respektive tím, co za ně můžete získat a ukazovat. To, co ukazujete, pak dodává společenskou váhu vám. Když konzumujete, nemáte potřebu, chuť ani sílu myslet (všechno „hodnotné“ vám nabídnou, o tom ostatním buď nevíte, nebo vám řeknou, že je to hrozba pro vás i svět). Média jsou vaše orwellovské ministerstvo pravdy a vy jste jejich poslušné publikum (a kdyby to bylo potřeba, budete sami sobě orwellovskou ideopolicií). Konzumujte i těch 100 milionů mobilních telefonů, smartphonů a tabletů ročně, které pro vás vyrobí nejlevnější pracovní síla ve Vietnamu. I ony vám zpříjemní pár hodin týdně, kdy neohýbáte záda před šéfem, který by vás mohl připravit o peníze – tedy o všechno. Konzumujte do bezvědomí. Možná díky tomu ani nezjistíte, že existují i lidé, kteří se pokusili vzdorovat ponížení a moci. Poznali byste je podle toho, že nejsou postiženi konzumem, tudíž myslí – a jednají. Že si zkrátka ještě váží sami sebe i jeden druhého.

Konzumní mašinerie má za cíl vnucovat nám neuspokojitelné tužby. Jakmile je naplníme, jsou již zastaralé, nemožné, ostudné. V kurzu jsou už tužby nové a my musíme držet krok. Tento kolotoč se evidentně nikdy nezastaví, nanejvýš z něj vyletíte, když už nesplňujete podmínky bezstarostné jízdy, nejste dost flexibilní, konkurenceschopní a solventní. Tam, kde jsou peníze nejen hodnotou směnnou, ale také lidskou – cestou i cílem, tam se člověk ocitá osamocen. Konzum mu má pomoci tuto samotu zdánlivě zpříjemnit a zaplnit. Pokud se nám však podaří vzepřít hodnotám, které jsou nám v rámci kapitalismu předkládány skoro za svaté, nalezneme ty, na nichž stojí skutečná společnost – nalezneme solidaritu. Potom už nebudeme sami. Bude-li se někomu dít příkoří, zasáhneme. Bude-li se dít nám, zasáhnou ostatní.

Solidarita je v systému bezohledné kapitalistické konkurence (zejména na osobní rovině) něco jako svatokrádež, ovšem ve svobodném lidském společenství je to naopak nutná potřeba.

A3 (leden 2014) ke stažení ZDE.
Stahujte, tiskněte, lepte!


V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy