V souvislosti s boji v Kosovu nebo např. pražskými Street parties nemohla člověku, zajímajícímu se o etiku, uniknout jedna věc - většina lidí naprosto nechápe teorii spravedlivého boje.

Kdekdo dnes hodnotí etickou stránku řešení kosovského konfliktu. Někteří zásah NATO podporují, někteří ne. Já osobně se nechci přiřadit k žádnému z těchto táborů z důvodů, které zmíním později. Lidé, kteří proti náletům protestují, mají jistě v rukách mnoho pádných argumentů (z pohledu mezinárodního práva, názory historiků, svědectví Srbů, zločiny Albánců...), podobně existují argumenty opačné. Jimi se ale také nechci zabývat. Co mě totiž opravdu zaujalo, jsou lidé, kteří tvrdí, že NATO nemá v Kosovu zasahovat, protože "každá válka je špatná". Starosta jakéhosi města, kde mělo být umístěno letiště Aliance řekl, že udělá vše proto, aby se tento záměr neuskutečnil, protože nechce, aby z jeho města létala letadla, která budou zabíjet lidi. Zprvu mě zarazilo, že by nějaký člen establishmentu mohl mít takto "radikální" názor. Jeho druhou stranu jsem si uvědomil až tehdy, když jsem v TV uviděl komunistickou demonstraci, kde staré ženy pokřikovaly hesla ve smyslu "Nechceme válku!" Jistěže bychom s tímto heslem mohli souhlasit. Žádný soudný člověk nechce válku. Je ale nutné si uvědomit, že každý boj (ozbrojený, mezi- i vnitrostátní ) nemůžeme odsoudit jen proto, že je bojem. Je nutno prozkoumat, zdali jde o boj spravedlivý (legitimní).

(Varuji - následující odstavec je hodně teoretický - ať vás neznechutí!) Tuto úvahu bych chtěl položit velmi obecně. Při jakémkoliv etickém zamyšlení je vždy nutné si jako první uložit nějakou základní tezi, ze které budeme vycházet. Podle Kanta bychom ji mohli nazvat "kategorický imperativ". Kant říká (přeloženo do srozumitelné mluvy): "Čiň jen takové věci, které by se mohly stát obecným zákonem." Při pozornějším pohledu však zjistíme, že tato věta neříká v podstatě nic jiného než "čiň největší možné dobro". Vysvětlím to příkladem. Zajíc dá Veverce k narozeninám oříšek. Veverka má velkou radost. Z toho bychom tedy mohli podle výše zmíněného kat. imperativu vyvodit toto pravidlo: "Všem přátelům dávej k narozeninám oříšky." Chyba se projeví, až bude mít narozeniny králíček. Nebude mít příliš radost, protože místo oříšku by radši mrkvičku. Pravidlo tedy změníme na: "Všem dávej takové dárky, které jim udělají největší radost". Dělat někomu radost jistě zhodnotíme jako dobro. A tak jsme se tedy dostali k zmiňovanému "Čiň největší možné dobro." Tato věta neříká tedy vlastně nic konkrétního, ale dává nám možnost na ní dále stavět. Prvním, co nás asi napadne, je, že každý si toto "největší dobro" vyloží jinak. Řečeno slovy předchozího příkladu: Ne každý dá druhému opravdu ten nejlepší dárek, protože nedokáže potřeby a touhy druhého přesně odhadnout. Tento problém je ovšem pro člověka neřešitelný. Musíme prostě konstatovat, že je způsoben lidskou omezeností a je tedy i součástí lidské podstaty. Nejsme prostě schopni přesně určit míru dobra věci, protože nejsme ani schopni dokonale poznat její podstatu. Přesto jsme povinni se o to snažit, abychom potom mohli činit co nejsprávnější soudy. Způsobem poznávání podstaty věcí se nechci zabývat - jde totiž o velmi osobní a individuální záležitost. Snad jen mohu naznačit, že může jít o nahlížení morální, utilitaristické, emoční, náboženské, meditativní, atd.

Vraťme se ale k problému, uvedenému nadpisem, předchozí odstavec měl pouze vyjasnit pojmy a připravit půdu pro další úvahy. Boj o sobě (boj jako takový) je jistě zlem. Zabíjet lidi i ničit jejich majetek je jistě věc špatná. Náš kategorický imperativ ale říká, že máme činit největší možné dobro. Je tedy možné tohoto zla užít, pokud tím bráníme vzniku zla ještě většího (ovšem jen v případě, že jsou vyčerpány všechny možnosti méně zlé!). Je tedy například naprosto legitimní někoho postřelit, zabráním-li tím zabití. Někteří lidé říkají, že i tento princip má své hranice např. v naprosto elementárním právu na život - nelze nikoho zabít, i kdyby byla naděje, že tím zachráníme životy několika jiných lidí. Na tomto názoru je jen část pravdy. Domnívám se, že zabít někoho jiného je možné v případě, kdy máme dostatečnou jistotu, že tím zachráníme několik jiných životů. Posouzení této dostatečnosti ovšem opět zůstává na nedokonalé úvaze člověka; do úvahy o dostatečnosti musíme tedy tuto omezenost zahrnout - každý člověk by si měl být během celého svého života vědom své malosti a nedokonalosti a nesnažit se proto, kromě naprosto krajních situací, dělat skálopevná rozhodnutí, na základě kterých by mohl rozhodovat o životě ostatních bytostí. Například nacisté byli přesvědčeni, že za spoustu problémů lidstva můžou "podřadné rasy", a proto se zcela logicky snažili je vyhladit, čímž v rámci této logiky činili světu službu. Jejich chyba byla v tom, že naprosto vyhrotili svoje přesvědčení, které se zakládalo na pochybných základech. Závěr, který bychom z tohoto mohli udělat je, že není dobré stavět vysoké vyhrocené věže, pokud si nejsme naprosto jisti jejich základy. Můžeme tady vidět podobnost např. s některými extrémními proudy "ekologie", které se neštítí ani lidských obětí (Unabomber,...) - neříkám, že jsou a priori špatní, jen že při takto vyhroceném myšlení a chování by měli o to více zkoumat kořeny, ze kterých vychází. (Já sám bych se například k takovému radikalismu neuchílil, protože bych si nikdy nebyl natolik jistý tím, že uvažuji správně.)

V zorném poli výše zmíněného snad dostatečně vidíme, že názory typu "každý boj je špatný, a proto se ho já nebudu účastnit" jsou poněkud scestné (pokud ovšem neexistují jiné možnosti řešení). I kosovský zásah NATO musíme hodnotit podle různých kriterií: Je to jediný způsob, jak problém vyřešit? Není větším zlem než původní problém? Nejde jen o zastrašování nepřátel ze strany NATO? Nejsou kosovští Albánci stejnými (nebo většími) zločinci než Srbové? - Jelikož odpovědi na tyto otázky neznám a domnívám se, že se z Kosova ani nemohu dozvědět dostatečně pravdivé a objektivní informace, nesnažím se přiklonit k jedné ani druhé straně. Účelem tohoto článku bylo něco jiného - uvědomit si, že ne každý boj je špatný, ale že před každým bojem je nutno dlouho zvažovat všechny jeho příčiny a důsledky.

Článok ktorý som objavil relatívne dávno, verím že stálo zato si ho prečítať. Prípadné pripomienky, či už pozitívne alebo negatívne prosím vyjadrite v diskusnom fóre.

Bohužiaľ nepoznám autora článku ale ponúknem aspoň jeho mailovú adresu (dúfam, že dnes ešte aktuálnu) mjp@email.cz